"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Září 2018

srpnové čtecí okénko

14. září 2018 v 18:24 | hyunderella
Jou!
Je zaří, tedy nejvyšší čas připomenout si, co jsem četla v srpnu. Ani tentokrát toho příliš mnoho není, i tak je o čem psát.
Prvním a druhým počinem tohoto měsíce se stala duologie Cinder a Ella, tedy Cinder a Ella a Cinder a Ella: Šťastně až navěky od Kelly Oram. Jedná se o velmi vtipnou, roztomilou romanci z prostředí Hollywoodu. Ellamara je nešťastná mladá dívka zotavující se po strašlivé nehodě a hledající své místo v neznámém prostředí, do něhož byla nuceně vhozena. Je to knihomolka se zálibou ve fantasy, převážně v sérii o princi Cinderovi. Dlouhou dobu žije převážně na síti, kde na svém blogu píše oblíbené recenze. Skrz tento svět se seznamuje s tajemným Cinderem, který se zde stává jejím nejbližším přítelem, ba dokonce její první láskou. Díky nehodě je však nucena na nějakou dobu tento svět opustit. Na druhé straně známý a okouzlující herec Brian Oliver zrovna natáčí film podle prvního dílu oblíbené fantasy série, ve které hraje hlavní postavu, prince Cindera...
Druhý díl navazuje ihned na první, takže oba slupnete jako malinu. Možná, že je tato romantika krapet klišoidní, ale toto převyprávění příběhu o Popelce je skutečně krásné. Nechybí v něm ani pořádné drama. A nechybí v něm ani jisté ponaučení. Možná že je příběh ztěží uvěřitelný, stejně jako pohádka, kterou je inspirován, přesto se mi knihy neskutečně líbily a doufám, že u nás něco od této autorky zase vyjde. Píše totiž velmi dobře.



Třetím počinem byla další young adult romantika a to Slunce je také zvězda od Nicole Yoonové. Natasha je chytrá dívka, která věří jen vědě a faktům. Má svůj sen a ideály, ale nyní je její život téměř v troskách. Musí se i se svou rodinou nechtíc vrátit do země svého původu, kde se jí její sen rozhodně nemá šanci splnit. Daniel je obyčejný chlapec, který v životě hledá svou vlastní cestu, ne tu, kterou mu lajnují jeho rodiče. Ti před lety přišli do Ameriky hledat svůj americký sen, jenže jim se nesplnil. Teď ho nutí žít svého mladšího syna, který o nic takového nikdy nestál. Je duší básník a naplánovaný život pro něj rozhodně není. A jednoho dne se tito dva jedinci, z různých kultur a prostředí, různé víry a ideálů potkají, aby zažili svůj Velký den... Poměrně zajímavá romantika s vtipnými hláškami i fylozofickými debatami. Byla to oddychovka, která potěší, ale mě nenadchla. Holt jsem na ty srdceboly...


Čtvrtým kouskem se stalo Něco skutečného od Erin Watt. Opět young adult romantika od autorky série Royalové. Oakley Ford je mladý rockový zpěvák, jehož hvězda je na samém vrcholu. Ovšem je znám svými vrtochy a skandály, které jeho reputaci spíše škodí. Už dlouho nenapsal žádnou novou píseň, zdá se, že jeho můza odešla. Jeho organizační tým proto vymyslí jistou lest - Oakley musí začít chodit s normální obyčejnou dívkou, která má jeho obraz pro fanoušky značně vylepšit. A kdo ví, možná mu i pomůže se z tvůrčí krize vyhrabat... Vaughn je dívka, která se po smrti svých rodičů snaží udržet pohromadě svou rodinu a zajistit, aby přežili následující den. Příjem její starší sestry nestačí k pokrytí všech nákladů, proto zanechává školy a pracuje více než na plný úvazek. Když se náhle objeví nabídka za pěkný balík peněz ze sestřina zaměstnání, neváhá ji přijmout. Vždyť co je složitého na tom hrát milující přítelkyni slavnému a sexy zpěvákovi, Oakleymu Fordovi? Vtipná romance hollywoodského střihu, která uteče jako voda. Erin Watt jsem si vcelku oblíbila pro její styl psaní, takže když si potřebuji odfrknout od reality, ráda se k jejím knihám vracím. Baronet nás hodlá i nadále zásobovat její tvorbou, takže se na další kousky těším.


No a posledním kouskem tohoto měsíce se stal další díl Royalovské série od Erin Watt, Padlý dědic, což je vlastně díl 3,5 a 4. V 3,5 sledujeme nejstaršího Gideona a jeho boj o srdce krásné Savanny... A ve 4 nahlížíme do života okouzlujícího bratra Eastona Royala, který touží jen po úniku z reality a své činy nikdy nedomýšlí. Život mu však uštědří lekci, když mu do života pošle samotářskou dívku jménem Heartley... Více se rozepisovat nebudu. Royalové nás prostě ničí, že? Easton mě ze všech bratrů baví asi nejvíc. Ale kdo by neměl rád rošťáky, že? Erin Watt psát umí a ikdyž je to vlastně braková literatura pro náctileté, stejně si její knihy užívám. Píše svižně a vy prostě chcete vědět, jak to s jejími postavami vlastně bude.


P.S. ty obrázky jsem chtěla dát menší, ale článek píšu na svém dinosauřím stolním počítači, který se kouše při každém kliknutí, takže žádná sláva. Sedí se mi u něj však mnohem lépe než u noťasu, takže těch pár článků, co na něm hodlám ještě vydat prosím vydržte. I když je to slimáček, co žere písmenka, i tak je můj a já ho mám ráda. :D

Něco málo o mé koupi čtečky...

9. září 2018 v 17:14 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Zdar!

Tenhle článek jsem původně ani psát nechtěla, ale jelikož už pár dní přemýšlím zrovna nad tímto tématem (a ne nad temnými blbostmi jako obvykle), jala jsem se přece jen ho sepsat.
Myslím, že se již dlouho šířím o tom, že miluji klasické, tištěné knihy, nejlépe v hardbacku a s přebalem, ale mnohonásobná výtka mých rodičů, že "náš dům jednoho krásného dne pod tíhou veškeré mé literatury spadne a že jestli neomezím koupi všech těch bichlí, spálí vše, na co přijdou", mě přeci jen donutil nad tím kapku popřemýšlet. No, mou vášeň k literatuře to nijak neomezilo, spíše naopak, ale něco s tou "vahou" udělat můžu. Nedávný výlet za mou nejlepší kamarádkou mě v tom jenom utvrdil. Jelikož i ve vysokém stupni těhotenství chodí do práce, krapet jsem se nudila, a tak jsem si půjčila její čtečku e-knih. V peněžence jsem naštěstí měla svou micro SD, jelikož se mi pár dní před odjezdem rozbil tablet. Samozřejmě na kartě Hry o trůny... Mno, hned byl program pro volné chvíle nasnadě. Nejen, že mě z displeje vůbec nebolely oči, tak jako je to v případě telefonu či tabletu, ač mám jas snížen na co nejméně, ale navíc jsem si mohla uzpůsobit téměř vše. Navíc měla parádní německý kousek, který byl i dotykový, takže se "stránky otáčely" jedna báseň. No, a i když má vášeň k papírovým knihám je nehynoucí, přeci jen jsem se do nabíjecí krabičky zamilovala.
Ale abyste si nemysleli, že jsem nevěrník, nové knihy si stále budu kupovat v papírové podobě. Jen ty starší kousky, které mám v plánu přečíst, ale špatně se shánějí, nebo kousky, u kterých si nejsem jistá, zda by se mi jejich koupě vůbec vyplatila, si budu tahat do tohoto výdobytku moderního bytí. Pořídila jsem ji za cenu šesti standartních knih a vejde se jich do ní téměř neomezeně... Koupila jsem si i nový tablet (a v tu ránu nahodila ten starý...), takže občas budu něco číst i na něm. Ale tablet beru jen jako bonusouvou hračku k ukojení touhy něco dělat. Spíš na něm hraju mahjong a arkádovky pro pětileté děti, ale jeho koupi nelituji. Dnes je to kapku nutnost moderního člověka... O tom možná někdy jindy.
Zpět k mé nové čtečce. Z důvodu mé nepříliš pozitivní finanční situace jsem si koupila spíše levnější verzi. Žádná dotyková vykreslující se obrazovka, ale klasická "šipková" verze. Nemůžu si na ní nastavit to či ono, ale i tak se na ní čte velmi dobře. Dokonce se dá připojit k síti, i když výhody tohoto počinu jsem zatím nezkoumala. Na jedno nabití vydrží i měsíc... Takže se vám nestane, že byste jeli někam na dovolenou a milá kouzelná krabička se jen tak vybila. Je malá, skladná, vejde se i s pouzdrem do malé kabelky či batůžku, který momentálně nosím. A i když čtu, lidé se na mě v dopravních prostředcích nedívají tak divně, jako když tahám knihu. Že by nějaký druh averze k věcem retroidního původu? Netuším, ale je to příjemná změna. I když vůči papírovým kamarádům je toto chování neslušné. Stále kopu za jejich stranu, to si pamatujte.
Takže tak. Má láska k potištěnému papíru, jeho vůni a struktuře, uměleckému zpracování... Trvá. A trvat bude. Mám na těle dokonce tři tetování s knižní tématikou. Je to má celoživotní vášeň. Ale i já, knihomol na entou, jsem poznala kouzlo moderních technologií.
Tak třeba zmiňované Hry o trůny - ty knihy mám (tedy zatím jen tři, jelikož chci ty od Arga...), ale zkusili jste je tahat v kabelce? Původně jsem chtěla ty v paperbacku, protože mají obálky k pomilování, ale vzhledem k počtu stran a sklonu měkké vazby k lámání při takovém počtu, jsem se rozhodla ke koupi těch hardbackových. Za prvé jsou velké na výšku. Za druhé jsou široké (viz Bouře mečů...). A za třetí, jelikož jsou tištěné na běleném papíru, jsou těžké. Hodně. Těžké. Doma se v nich hrabu neustále, ale jinak je vážně čtu na čtečce (předtím na tabletu). Sice ne zrovna tuhle jejich verzi, ale čtu... Pak můžu alespoň porovnat ten několikrát přetřásaný překlad (jo, Argo rýpe rádo do jiných překladatelů...). Ukamenujte mě za to. V tomto případě je čtečka požehnáním.
Upálíte mě na hranici, milí kolegové knihomolové, nebo chápete situaci? A jak to máte VY?
Pokud sem přeci jen někdo zabloudíte, napiště mi svůj názor do komentářů. Děkuji. :D

tuhle mám... samozřejmě je i verze dotyková, ale kapku dražší.