"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Červenec 2018

červencové okénko o aktivitách a neaktivitách

23. července 2018 v 23:00 | hyunderella |  jen tak...
Jou!
Po negativistickém posledním článku přidávám jeden obyčejný, hodnotící. Tedy hodnotící mé úspěchy a neúspěchy za poslední dobu.
Takže... Korálkuju a korálkuju, jen to tu nějak nepřidávám. Ale slibuju, že až ty fotky z mobilu stáhnu do kompu, nahodím je i sem. Jela jsem teď převážně růžence a to dosti v hojném počtu. Avšak došel mi řetízek a než mi přijde další materiál, tak jsem přeskočila na náušnice a kabošony a náhrdelníky obyč. Jelikož mi ale brzy dojdou i komponenty k nim, asi přeskočím na brože, nebo s tím s největší pravděpodobností zase na nějakou dobu seknu a začnu dělat zcela úplně něco jiného. Toť k ručním pracem.
Co se čtecího sloupečku týče... É... Jo. Není nálada a čas. Hlavně není ten čas. Knížky mi neustále přibývají a hromady na přečtení rostou. Teď už jsou z Tater Alpy a brzy z nich budou Himaláje. Nedá se svítit. Holt uvidíme, jak to budu dávat od září, kdy se vracím do nepřetržitého provozu. Na konci roku byla jistá vize, ta vize byla zcela smetena realitou. Jedeme dál. Na jednu stranu se do služeb těším, na druhou stranu mám ze všeho dosti nepříjemný pocit. A po poslední poradě, která se konala minulý týden, to vypadá na hořkost. Už jsem tu měla článek o lidech, kteří si honí své ego na úkor ostatních. No, situace nastala znovu. S jiným obsazením, v ještě horším znění. Z těch lidí je mi na zvracení a mám s nimi sloužit. Hm. Hádejte, komu rupnou nervy jako prvnímu?... Ale je pravda, že zase přišla spousta nových lidiček, kteří jsou fajn. Na ty se těším. Holt, nemůže být všechno dokonalé, že? Na noci, kdy budu sloužit s egoisty, mám připravenou jednu z hromad literatury. Takže si přece jen možná vylepším o něco skóre, které je tento rok opravdu prachmizerné. Plus jste si jistě všimli, že jsem najela na Píseň ledu a ohně, což je poněkud objemnější čtivo. Za každý díl bych si měla připsat knihy dvě. Tak jak to vlastně čtu. Jenomže nejsem hnidopich. Ech. Každopádně tu sérii žeru a nechápu, jak jsem se k ní mohla dostat až teď. A to ještě díky seriálu... Já... Ale když i on ten seroš se parádně vyved. No, s Harrym Potterem jsem to měla stejně... Přiznávám se bez mučení. A nikdy jsem toho nelitovala.
Takže tak. Jsem víceméně pasivní člověk s občasným záchvatem aktivity. Bohudíky i za ty občasné záchvaty, protože jinak bych už umřela. Snažím se držet, ale je možné, že tu někdy v brzké budoucnosti přibude mimo čtecí a jen tak článek zase nějaká ta depčička. Stále si nemám s kým popovídat. I když třeba dnes jsem kolem sebe měla pár lidí, kteří se tím i živý, ale... Není tam ta důvěra. Tady jsem anonym mezi anonymy. Mezi komunitou praštěných pisálků, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor. Na vše. A je to osvěžující. A mně to neskutečně pomáhá. A děkuji všem, kteří sem skutečně zabloudí a čtou ty moje plky. Není vás moc, ale jste tu. To stačí. Pro teď.
Hezkou dobrou noc a lepší pracovní podmínky...
Zdar!