"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Duben 2018

zpětně lednové čtení - aneb začala jsem vážně dobře...

15. dubna 2018 v 15:22 | hyunderella |  jen tak...
Tak abyste neřekli, udělala jsem si chvilku na to, abych sem konečně naházela nějaké to čtení. Zpětně po třech měsících to bude fuška, ale snad mě nesežerete.

První knihou letošního roku se stala pohádková romanťárna pro náctileté Za sedmero mrakodrapy od Sarah D. Littman. Hlavní hrdinka Rosie je dcera Sněhurky a prince Krasoně. To je samo o sobě dosti problematické. No buďte potomkem dvou slavných pohádkových postav. Krasoňovi zná každý, jsou celebritami no.1. Každý čte blog slavné Sněhurky o životním stylu a snaží se být jako ona. Rosie však chodí do školy a její jedinou starostí je najít si fajnového partnera na školní ples. Jenže jde sehnat toho pravého? Průvodcem na cestě hledání se jí stává kouzelné zrdcátko, které toho nakecá až běda, ale myslí to upřímně vážně?
Pokud hledáte naprostou oddychovku pro sebe nebo svou dcerku, sáhněte po tomhle. Nemůžete od toho čekat zázraky, ale bylo to milé, vtipné a prostě holčičí.



Dalším počinem byl druhý a závěrečný díl duologie Pasažérka, Cestovatelka od Alexandry Bracken. Ještě objemnější kniha byla plná akce a napětí, ale také neskutečných zmatků. Nebo se mi to jen zdálo, jelikož jsem ji v určitém momentu musela odložit a najít další slinu na její dolouskání. Etta a Nicolas pokračují v cestě za astrolábem a za znovushledáním. Na této pouti čelí mnohému nebezpečí. Setkávají se s novými nepřáteli i nečekanými spojenci. Avšak kvůli různým událostem si uvědomují, že se historie mění a návrat k ose i sobě je čím dál tím víc složitější, téměř nemožný.
Opravdu mi kniha v mnoha věcech přišla zmatečná, proto jsem si ji neužila tak, jak bych si představovala. Což jí ale neubralo na kouzlu. Ono je totiž poměrně hodně složité napsat funkční časocestovací příběh. Mnohdy se do toho autoři zamotají až neuvěřitelným způsobem a jediné možné řešení je tento uzel prostě roztřihnout. Ale ne vždy je to cesta k dobrému. Škoda jen, že knihy nebyly uspořádány do třech svazků. Nemám z příběhu ani dobrý, ani špatný pocit. Ale pokud máte rádi dobrodružství napříč časem a zemí, směle do toho.





Třetím kouskem byl první díl nové trilogie, Sníh nebo popel od Sarah Raasch. Mimochodem tahle autorka letos přijede na Humbook. Hlavní hrdinkou této knihy je šestnáctiletá Meira, sirotek, bojovnice a uprchlice ze zabraného Zimního království. Je členkou maličké, osmičlené skupiny, která bojuje o svobodu a vlastní život. Král Jarního království totiž před šestnácti lety násilně zabral celé Zimní království, zimany pozabíjel či zotročil, zemi zplundroval. Součástí skupiny je i následník trůnu, do kterého je Meira kapku zakoukaná, nešťastně. Podaří se Meiře zachránit svou zem a zahojit své srdce?
Tohle, tohle byl super počin. Neskutečně mi to připomělo příběh jednoho staršího anime, ale název neprozradím. Bylo to fajne. Meira se mi líbí. Prapodivná království taky. Jsou prostě kouzelná. A ikdyž to jede podle známého, klišoidního young adult klíče, tak úplně klišé to nebylo. Hurá. Brzo se snad vrhnu na další díl. Ale letos je to s časem bída, takže to "brzo" se může protáhnout. Doporučuju!



Daším kusancem se stala Říše bouří od Sarah J. Maas - a prostě, byla to pecka. Jak jinak. Aelin pokračuje dál za znovuzískáním svého království a nápravou světa. Téměř všechny figurky se nám pomalu ale jistě srocují na jednom místě a vydávají se na krutopřísnou cestu. Neskutečně jsem se bála jistého klišé, které sliboval díl předešlý, ale autorka je mistr slova a akce, takže jsem byla příjemně překvapena. Extrémně tlustá bichle ubíhá překvapivě rychle. Nebudu tady poodkrývat děj, protože by to byl jeden velký spoiler. Pokud máte sérii rozečtenou, není nad čím váhat a číst dál. Pokud se sérií váháte - jako proč? Tohle je prostě bomba mezi fantasy literaturou. Je až překvapivé, jak si dokáže autorka se svým světem hrát, co z něj dokáže vymáčknout. Je to promyšlené do poslední věty. Jediné co mě mrzí je to, že jsou knihy ve formátu paperbacku. Čím tlustější kniha je, tím hůř se to drží. Mám pokaždé strach, že si zlomím hřbet nebo ohnu vazbu. To bych nepřežila.


A posledním kouskem přečteným za leden se stalo Zrádné srdce od Mary E. Pearsonové, tedy druhý díl Kroniky pozůstalých. Lia a Rafe jsou v zajetí barbarského krále, bez naděje na útěk. Avšak rozhodně se nepoddávají své situaci. Lia rozehrává nebezpečnou hru, spoléhaje se na lež o svém daru a přátelích, kteří se v utajení vydávají na nejistou cestu za vysvobozením následníků trůnu. Seznamuje se s cizí zemí a její zvláštní kultutou a náboženstvím. Potkává nové spojence i nepřátele a přichází na kloub hluboko pohřbenému tajemství společné historie, která ovlivňuje současnost až překvapující silou. Tak jako druhý díl byl ještě lepší než ten první a již (ano snad) brzo se pustím do právě vydaného třetího. Jsem totiž neskutečně zvědavá, kam tohle povede.


Tak zase někdy. Letos je to prostě bída.