"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Prosinec 2017

Vánoční čtení a zásek - prosincová aktualizace

27. prosince 2017 v 16:34 | hyunderella |  jen tak...
Hou, Hou!
Nebo tak nějak... Sice nám vánoční svátky včera ofiko skončily, ale většina z vás má buď vánoční prázdniny nebo dovolenou, takže užíváte slavnostní nálady dál. Do konce roku zbývají 4 dny, takže je mi jasné, že loňskou přečtenou normu neslpním, ani kdybych se rozkrájela. Natož pak konečně dropnout tu kýženou hranici sta kusů. Jelikož mě čekají ještě dvě dvanáctky v práci, tak mám peška.Od příštího roku bych měla najet na ranní služby, ale než se s nimi srovnám, času a nálady taky nejspíš moc nebude. Musím se zaučit v důležité administrativě, abych něco zbytečně nepokakala. A znáte mě, nerváka. Už teď se ve mně všechno kroutí...
Mno, ale teď k tomu přibývajícímu sloupečku přečteného, co jsem ještě nepopsala. Dočtu dvě knížky - třetí díl Podsvětí a poslední vánoční romanci, a nahodím to sem. Postupně. Na začátku příštího roku se pokusím zase pokračovat ve fantazárnách od CooBoo, vrhnout se na Setkání stínů, pokročit ve Hrách a tak nějak. Nebo taky ne, jelikož jsem se včera přehrabovala v přepravce s romanťárnami a nějak se mrchy množí, takže bych měla ještě dropnout něco z nich. Samozřejmě se postupně odhalují edičáky na příští rok a opět se mě snaží zruinovat. I když je pravda, že tolik pecek jako letos nejspíš nebude. Hodně trilogií je již uzavřeno, takže přichází čas na nové série, ale nejspíš si budu hodně vybírat. Ne že by mi bylo líto financí, ale místa se mi nedostává. Pár titulů mě zklamalo, takže poputují na přehodnocení dál. Mno, uvidíme.
Navíc se zase potřebuju pustit do ručních prací. Uznejte sami, že tu sakra dlouho nic nepřibylo. Můj pracovní stůl se prohýbá pod náporem korálků a krabiček všeho možného. Letos jsem ani nešáhla na vyšívání... Vopruz...
No a hlavně bych se měla soustředit na růst své kariéry, že... Když jsem dostala příležitost. A ještě mám v plánu najít si vlastní bydlení, jelikož čím jsem starší, tím víc mi z rodného hnízda šplouchá na maják. Ale to záleží na dostupných financích. Na rezervu nesmím nějakou dobu sáhnout. I když mě svrbí prsty. Ale když jsem vydržela šetřit do teď, nemůžu si to jen tak pokazit, no ne? Na koupi bytu nemám, ale na pořádný pronájem už by to bylo... Ale nechme to koňovi. Ono se to nějak.
A prostě. Kávovar jede, ale že jsem se s ním pěkně vztekla. "cca 3 sekundy přidržte tlačítko, pak opětovně stiskněte tlačítko..." hééééé? Celý se to nastavilo, jak jsem nechtěla, ale základní kafe to dělá. Holt si potřebuju dát neurol a půl dne se věnovat jenom tomu přístroji. Jinak jsem s ním vcelku spokojená. Za ty prachy je to hotový luxus.

Nic, jdu ze sebe udělat člověka a jdu s napruženou mámou na procházku. Pravda, potřebuji ze sebe shodit to nekonečný žrádlo. V tomhle Vánoce nesnáším. Pořád jenom žrát. Já nechci, ale zkuste to říct mojí máti. "A jako pro koho to dělám? Já se tady honím jako ten debil a vy si ani nic nedáte? To nemyslíte vážně?"
Prrrr....

O tři hodiny později -

Z procházky zpět, zmrzlá a opět přežraná, jelikož jsem se nevyhnula obědu. Teď se nehnu z gauče, nebo to blbě skončí.
O tom záseku - buď mi jede ze samý přežranosti mozek na minimum, nebo se jedná o jeden z mých normálních šprajců, kdy nejsem schopná na nic se soustředit. Budiž tomu důkazem celý tenhle článek. Mé myšlenkové pochody jsou jen těžko uchopitelné. Mezi dvěma řádky stačím tak desetkrát čumět do blba. Takže si umíte představit, jak to funguje, když vezmu do ruky knížku. Zrovna nečtu nic, nad čím by se muselo nějak přemýšlet, ale i tak to prostě nejde překousat. Jednoduché věty se před mýma očima kroutí jak had. To u mě normální není. Snad se mi v šišce rozsvítí.

Užívejte konec prosince, na Silvestra to nepřežeňte a do Nového roku nakročte tou správnou nohou. Osmička je číslo osudové, dle číňanů šťastné. Tak snad takový následující rok bude.

P.S. tady máte sníh, vy co jste bez něj na prášky...

že by na dlouho poslední noční čtení?

18. prosince 2017 v 1:32 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Tak jsem se ve středu dozvěděla zajímavou věc - povýšili mě! Finančně si spíše pohorším, ale měla bych mít na sebe zase více času. A nejen na sebe, ale i na randění a knížky. Jou! Ale jak to vlastně v tom našem ústavu bude, čert ví. Jsem z 50% nadšená a z 50% absolutně vyděšená. Z našeho kolektivu jsem totiž nejmladší, což něco vypovídá o struktuře našeho spolku divných či zlomených duší. Kdo by taky v takovém zaměstnání dělal, že? Na druhou stranu jsem zase nejzkušenější, což o naší skvadře taky něco říká... Výhodu vidím v tom, že všechny znám a vím, co od nich čekat. Na druhou stranu se mi ale zase někteří ješitní jedinci můžou mstít. Mno, kývla jsem na to. Už jen z toho důvodu, že je to dobrá zkušenost. Jsem sestra a to je v dnešní době velmi nedostatkové zboží. Kdo by to taky za tu almužnu a olbřímí zodpovědnost dělal, že? (třeba já?) Takže kdyby to přeci jen nevyšlo, můžu táhnout dál. A dokonce za lepší prachy. To je taková ironie - před týdnem jsem měla pět různých možností, kam bych od nového roku mohla jít dělat, kdyby mi ruplo v kouli, a najednou mi oznámí, že mě chtějí jako staniční sestru... Uf... Držte mi pěsti, ať důvěra ve mně vložená není marná, ať nic neposeru, ať se z toho neposeru a celkově ať je všechno fajn. Bojím se, že se ke mně mnozí začnou chovat jako k "té svini vedoucí", tak jak to my čecháčci máme v povaze. Že zapomenou na dva roku společného snažení a válčení, a jednoduše mi začnou jenom nadávat. Protože co se týče určitých principů, dobře vědí, že budu jejich dodržování vyžadovat. A párat se s tím nehodlám, jelikož se tu značně uvolnily mravy a celkově se rozmohla laxnost. Nechci být gestapák, ale pokud nefungují ani základní pravidla, jde všechno do kytek. Jenomže bude mě někdo brát vážně? Nejsem malý fakan, na kterého si můžou jen tak vyskakovat, ale obávám se, že to budou zkoušet. Ne všichni, ale rozvraceči naší pracovní rodiny určitě.
Mám z toho hlavu jako dýni... Proč nejsem ten šťastný typ člověka, kterému je všechno u prdele? Dá se to někde naučit? Ne... Nemohla bych tak žít. Jít proti svému svědomí a přesvědčení. Ale možná zrovna tohle bude ta zkušenost, která mě v mnoha situacích k něčemu takovému dožene.
Dělá tu někdo vedoucí? Přímého nadřízeného cca 15 člené skupině? Jak se s tím vypořádáváte?


Trilogie svůdná - temnější nefilim

12. prosince 2017 v 19:49 | hyunderella
Jou!
Blbne mi blog, takže kdo ví, jak tenhle článek skončí...

Nedávno jsem dočetla trilogii Svůdné zlo od Wendy Higgins - tedy tituly Svůdné zlo, Svůdné nebezpečí a Svůdné zúčtování. Sehnat jednotlivé díly dalo dost zabrat, ale jelikož na to byly spíše kladné recenze a je to od CooBoo, chtěla jsem to. Splnilo se. A zklamaná jsem nebyla. Celá série se četla velmi lehce, tragédie střídal humor a romantika. A celkem mi to zase zvedlo náladu.
Hlavní hrdinka Anna je obyčejná, spíše nerdovská šestnáctiletá dívka, která žije poklidný život se svou adoptivní matkou a jako každý správný puberťák válčí se školou a lidmi v ní. Všichni ví, že je to šedá myš proplouvající životem, která se nezajímá o večírky, chlapce či módu. Jejím jediným a nejlepším přítelem je Jay, hudebník a tak trochu školní šašek, který se snaží, aby Anna alespoň trochu žila. Avšak Anna ve skutečnosti není tak obyčejná, jak se jeví. Vidí aury, slyší víc než by měla, cítí daleko lépe... Až setkání se sexy hudebníkem Kaidanem Rowem jí náhle osvětlí, co je vlastně zač - je nefilim - dítě padlého anděla, démona závislosti. Temná strana o ni jeví zájem, měla by využít svých schopností a rozsévat po světě hřích. Jenže ona k tomu nemá ty správné vlohy. Podstupuje strastiplnou cestu poznávání svého skutečného já a společníkem na cestě jí není nikdo jiný, než Kaidan, syn démona chtíče. Jak tohle asi může dopadnout? Mno, divoká romance je tu. O překvapivá odhalení není nouze. Příběh má spád, setkáváme se s mnoha postavami a jejich úděly. A i když dějová linka trvá vlastně dva roky, uteče to jako voda, bez toho, že byste se někde nudily. Opět nic pro chlapskou populaci, ale tohe by je přeci jen v něčem bavit mohlo. I když je tahle literatura cílená na pubertální dívky, je v ní překvapivě mnoho věcí k zamyšlení, dokonce pár velmi emotivních scén, které neukazují jen to růžové a nadýchané, ale i špínu světa, se kterou můžeme zatočit jen my sami. Rozhodně doporučuji.


p.s. jak už kdysi zmíníla Markéta z blogu Svět podle Marielle - ty obálky... Jako fakt? Tihle dva mají být ďábelsky sexy? Asi fakt ne..... Nejsou úplně nejhorší, ale při troše snahy by se snad našly lepší modely a hábity... Navíc proč je název prvního dílu uprostřed a ostatní dole? Možná že jsem moc velký perfekcionista, co se obalů týče, ALE...