"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Listopad 2017

2x na vlně nadšení i zklamání

29. listopadu 2017 v 12:38 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!
Jelikož mi jde ona předtím zmiňovaná trilogie pěkně od stránky, hážu sem pokec o předchozích dvou knížkách. Jak už název článku napovídá, z obou jsem byla stejnou měrou nadšená jako zklamaná.
Takže..
Prvním zářezem byla Nocte od Courtney Coleové - první díl nevímkolikadílné série, kterou asi drobet nechápu. Fakt ne. Hlavní hrdinka Calla žije se svým bratrem-dvojčetem a otcem v pohřebním ústavu na jednom odlehlém hřbitově. Jou! To vypadá na bezva gothický román, co? Pešek... Žijí své nešťastné životy, poznamenané smrtí matky, která zemřela při autonehodě. Calla si nehodu dává za vinu, jelikož s matkou v době nehody zrovna telefonovala. Aby toho nebylo málo, táta se pomalu ale jistě sype, a brácha trpí vážnou psychickou nemocí - snad schizofrenií se sklonem k sebepoškozování? Rozváděno to tu není, ale něco takového to bude. Ve škole jí nikdo neřekne jinak než holka z pohřebáku, je vyvrhel. Jou! Psychárna hadr. Mno. Aby toho nebylo ani tak málo, potká super sexy tajemného kluka, do kterého se ihned bláznivě a zatraceně vášnivě zamiluje. Ha! Jestli to do teď chápete, dobrý. Pak to ale začne být tak prapodivný, že mi z toho šla hlava kolem a z konce jsem byla extrémně zklamaná. Nebudu to rozvádět. Tohle si nejspíš musíte skutečně přečíst, abyste chápali můj postoj k této knize. Ta tajemná a temná atmosféra byla neskutečně fajne. Možná krapátko předimenzovaná, ale fajne. Pak se nám do toho připletli puberťácký hormony, pár WTF momentů a kouzlo bylo v trapu. Nějak jsem stále čekala, že se bude jednat o fantasy - chyba lávky. Jde spíš o romantické, rodinné drama, mysteriózní drama. Nebo něco na ten způsob. Nic není takové, jaké se na začátku zdá. Ale na to přijdete až téměř na konci. Kouzlo v této knize spočívá v tom, že nad ní musíte po zaklapnutí přemýšlet. Nebo alespoň já musím. Četlo se to rychle. Až moc. Paní Coleová umí psát dobře. Ale... Pořád jsem od toho sakra čekala něco víc. Mám v mega vánočním balíčku objednaný druhý díl. Dala jsem tomu šanci... Nevím, co do toho chce autorka nacpat, ale jsem na to až morbidně zvědavá. A nevím proč. To je totiž slovíčko, který vás bude neustále nahánět - "proč". Na gůďáku jsem našla už 4 vyšlé díly, takže mě to asi zabije (nesnáším vlastnit nekompletní série). Uvidíme, jak se s tím CooBoo popasuje.


Druhým počinem byla Plíseň od Siri Pettersenové - druhý díl série Havraní kruhy. Těšila jsem se na pokračování jak malá holka. Fakt neskutečně moc. Byla jsem tak nadšená z prvního dílu. No, druhý... Nemůžu říct, že byl špatný, to rozhodně nebyl. Četlo se to samo, ale... Srdce mi z toho nebušilo. Na jednu stranu bylo neskutečně zábavné sledovat, jak se autorka popasuje s tím, když hodí příběh do "reálného" světa. Ale... Vzniklo z toho to "ale". Hirka prošla kamenným kruhem a ocitla se v jiném světě. Technicky vzato v "našem". Světě, kde není síla, všechno je divné, všechno smrdí plísní, zkázou. Světě, který se řítí sám svou vlastní setrvačností do záhuby. Jo, ten ekologický nádech si severská autorka neodpustila. Hirka si zde připadá sama, opuštěná, stále myslí na Rimeho, na smrt svého nevlastního otce, na Ymslandu. Setkává se zde s jedinci nakaženými Plísní a jejich lovci. Setkává se s Vidoucím a jeho bratrem... Svým otcem... A dozvídá se tak pravdu o světech a jejich prokletí, o svém veledůležitém poslání. Zároveň sledujeme Rimeho, jak válčí v Ymslandě. S Radou, slepími i sám se sebou. Nemůže na Hirku zapomenout, vyčítá si, že ji poslal pryč. A dělá vše proto, aby ji dostal zpět. Až sám přijme pomoc ďábla...
Jako, bylo to fakt dobře napsané. Přibylo nám tu násilí, bezmoc, pár zajímavých postav. A rozbouřených hormonů... No, dobře, nebyla to taková katastrofa. Alespoň bylo uvěřitelné, že hlavním postavám je pořád -náct. Ale na druhou stranu bylo těm puberťákům hozeno na hlavu všechno. Ta olbřímí zodpovědnost za osud tří světů... Se kterými si neumí poradit ani dospěláci? Dospěláci s extra nadpřirozenými schopnostmi? No, jsem zvědavá na třetí díl. Mám ho doma, takže padne. Někdy. Letos jsem to s tou knižní mánií nějak přepískla, takže fakt nestíhám. Každopádně tahle série je jedna z těch lepších, ať už pokračování splnila či nesplnila má očekávání. Chtěla jsem zase zažít ten wau moment jako u Ódinova dítěte, nestalo se. Ale nemůžu říct, že by ta kniha byla špatná. Nebyla. Jen člověk čekal něco víc...


Tak příště už snad s Wendy Higgins. Jdu v tom dneska o směně pohnout. Zdar a sílu!

Listopadový plk o ničem i něčem

28. listopadu 2017 v 18:00 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!

Do konce roku sice zbývá měsíc, ale už si pomalu připravuju seznam přečteného za rok 2017. Letos to nebylo marný, ale žádná hitparáda se taky nekonala. Za ten měsíc hodlám ještě něco přihodit, ale opravdu to nebude ona slibovaná stovka. Závidím všem, kdo mají dostatek času a sil, věnovat se své čtecí mánii. Vážně. Za poslední týden jsem zhltla pět kousků - kdyby to takhle šlo normálně, létala bych jako na obláčku. Určitě si i všímáte, že je tu mnohem více článků, než obvykle - no bodejť - 4 dny volna jsou pro mě naprostý luxus. Taky je zase dlouho mít nebudu, nebojte... Takže píšu, co to jde. Ač vím, že to vlastně nikdo nečte... No co, nepořídila jsem si blog, abych byla slavná blogerka, ale abych se měla kde vypsat ze svých splínů a mánií. Ale ti, co sem občas zabloudí, snad ocení nějakou tu snahu. Tahle stránka mě vystihuje mnohem lépe, než nějaký Facebook či Instagram. Nesnáším je. Face sice mám, ale jen kvůli rodině a pár známým. To, jak si na něm každý honí ego a dává falešné echo o tom, kým vlastně je, je žalostné. Je to taková umělá fraška v našem předimenzovaném světě, kde nikdo pomalu ani netuší, kdo bydlí v bytě či domě vedle. Co hůř - neví, s kým vlastně chodí do třídy či do práce. Je ubohé, jak každý žije ve své pomyslné bublině. Kolik z vašich profilových známých skutečně znáte?
Mno, o tom jsem mluvit nechtěla, ale moje blíženectví je strašná věc. Začnu u A, pak napíšu něco o M, pak něco o J a už jsem zase tam, kde sem nechtěla být.
Prostě... Jdu dopít to studený kafe, co jsem si uvařila, než jsem se vrhla na blog, jdu něco načíst, něco uvařit, a když to dobře dopadne, tak zase načíst. A jelikož jsem zase dokončila slavnou trojku ve sloupečku, tak sem možná přihodím pokec o těch třech kouscích. Nebo dvou a pak celé sérii? Uvidíte a já s vámi.
Tak čus... A taky někdy napište, jak to máte vy...


O Royalech - série nabitá hormony

27. listopadu 2017 v 12:41 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Jak jsem slibovala, tu je pokec o trilogii Royalové - young adult sérii od Erin Watt o obráceném harému, americkém egu a hormonech. Nebudu tu recenzovat jednotlivé knihy, prostě to vezmu jako celek, který jsem přečetla jako celek...
Hlavní hrdinou je Ella Harperová, sedmnáctiletá dívka, živící se nelegálně jako striptérka v jednom zaplivaném městě. Ella přišla před dvěma lety o matku, která zemřela na rakovinu, a nyní se sama protlouká světem bez naděje na valnou budoucnost. Utíká před sociálním systémem, který by jí dle zákona měl správně zavřít do děcáku. Jednoho dne ji však vypátrá bohatý muž, který tvrdí, že je přítelem jejího otce a jejím opatrovníkem. Ella svého otce nikdy nepoznala, takže neví, jak situaci pojmout. Když je jí ovšem nabídnuta dohoda, v níž se točí velká suma peněz, skočí po ní. Vždyť s tolika penězy je budoucnost hnedle lepší, ne?
Přichází do paláce rodiny Royalů, zazobané rodiny, v níž vládne pět rozmazlených pohledných synů, všichni do jednoho s tajemstvím a traumatem. Zprvu to dávají Elle pěkně sežrat, vždyť jejich nenáviděný otec si domů přivedl mladičkou striptérku... Ale časem přijdou na to, že dívka je spíš svěží vítr do jejich pochmurných životů, lék na jejich zlomená srdce. Součástí Elliny dohody je, že bude navštěvovat prestižní soukromou školu, v níž skutečně vládne zákon džungle a naditých kont. Dívka se svou minulostí netají, proto se stane obětí šikany, s níž se musí vyrovnávat každý den. Jedinou útěchou je jí jediná kamarádka a počínající bouřlivý vztah s jedním z Royalovic hochů, nekorunovaným králem celé školy...
Víc to rozvádět nebudu. O zvraty není nouze. Drámo jak z televize. Testosteron srší všude. Sexy kousci na talíři. Láska a nenávist, temné tajemství... Je to taková lepší harlekýnka pro mladistvé, ale rozhodně nezklame ani zralejší ženu. Nic pro chlapy. Byla to velmi příjemná oddychovka, která mě trochu vyrvala z čtecí letargie. I tak jsem neskutečně ve skluzu a blbé náladě, ale tohle nebylo zlý. A jelikož jsem chytla slinu na něco podobnýho, pořídila jsem od Baronetu stejně laděnou sérii Krev za krev, tak až dočtu alespoň jeden rest ze sloupečku, dám se nejspíš do toho.




Četbě zdar!


Drobná aktualizace

26. listopadu 2017 v 19:59 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Na chvilku zaprudím - teď jsem dvě hodiny hledala po internetu obrázky knih, které jsem četla. Co z toho? V těch novodobějších letošních článcích, kde píšu takové ty rychlorecenze, nebo spíše jen postřehy o přečtených knihách, teď najdete právě tyto obálky. Je to taková blbost, ale někdo by třebas rád viděl, jak ta kniha vypadá, aby ji v knihovně nebo rovnou knihkupectví našel. Docela jsem se u toho pobavila, obzvlášť, když jsem to hledala na googlu a tam mi vylézaly zahraniční obálky těchto titulů. Někdy jsem za českou obálku ráda, někdy bych vraždila. Viz článek o knize Po zemi bloudím dál. Myslím, že máme v ČR šikovné grafiky, ale někdy vskutnu přestřelí. Občas div nepláču, když si prohlížím edičák Arga, Talpressu, ... A pár jiných, známých... Milá nakladatelství - už jsem to tu psala, ale fakt už si uvědomte, že mnozí čtenáři, převážně ti nenasytní či začínající, jdou v chrámech knih hlavně po obálkách. Málokdo jde vyloženě po autorovi, někdo jde po recenzích, ale spousta lidí jde po obálkách knih. Ptotože si řekne - hm, tahle vypadá dobře. O čem to je? - tedy hrábne po ní, otočí ji a přečte si anotaci či ukázku na zadní straně této obálky. Fajn, když po sté vydáváte Máj, experimentujte si jak chcete, ale pokud vydáváte nový titul - neokoukaný, který potřebuje už kvůli dobrému prodeji co nejlepší reklamu - trochu se sakra snažte! Nic proti modernímu umění, ale někdy je to ostuda. Nemluvím tu o trhacím paperbacku s mizerným obsahem... Mluvím převážně o vázaných knihách, nebo o hodnotných měkouších. Ta kniha by měla nějakou dobu vydržet, nejlépe celý život... Ano, jde tu o obsah, ale ten obsah by mohl být zabalen v něčem krásném, no ne?


2x říjnová četna

24. listopadu 2017 v 12:11 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Flákám to tu, jen co to jde, ale jelikož jsem ukončila jednu trilogii, musím sem nahodit to, co jsem načetla předtím.
Prvním kouskem je úžasná kniha Diabolik od S.J. Kincaide. Mělo by se jednat o první díl plánované trilogie (jak jinak), která je tentokráte v duchu sci-fi. A dost jí to sluší. Hlavním hrdinou tohoto dílka je humanoidní bytost ženského pohlaví jménem Nemesis. Nemesis je geneticky upravená k tomu, aby byla co nejlepším a absolutně věrným osobním strážcem pro dceru významného galaktického senátora Sidonii von Imperyan. Rodina von Imperyan žije na okraji společenství, jemuž vládne sluncem pomazaný ( :D ) Imperátor. Senátor je nechutně bohatý a rýpe se ve věcech, ve kterých nemá, proto nenávist druhých i samotného Imperátora není nikdy daleko. Aby ho měl vladař v hrsti, poručí mu, aby poslal svou jedinou dceru a dědičku Sidonii do hlavního města, kde bude sloužit jako zástupce svého rodu a zároveň bude sloužit jako rukojmí. Senátor výzvu pojme krapet jinak - místo Sidonie pošle jejího ochránce - diabolika - Nemesis, převlečenou za svou jedinou dceru. Ale uspěje nečlověk bez citů, ve světě plném intrik a lží? ... Jako fakt parádní kniha. Nevím, co chce autorka nacpat do dalších dílů, protože tahle kniha by mohla fungovat sama o sobě, ale rozhodně se těším, co stvoří. Je to kniha inspirovaná starým dobrým Římem a přesto je to úplně něco jiného. Je to young adult, takže romantická linka by tam byla, ale taky není zrovna klasického rázu, o což je to zajímavější. Násilí, boj o moc, otázka lidství... Co víc si přát? Nemůžu jinak než doporučit.

Druhým počinem byl druhý díl Pomsty a rozbřesku, Růže a dýka od Renée Ahdiehové. Ten už mě tak nenadchnul. Celkově je tahle série taková zvláštní. Jako jo, je jiná v tom, že jde vlastně o reteling Pohádky Tisíce a jedné noci, ale celkově mi to stejně přišlo takové ploché, táhlé... Nevím. Čekala jsem víc magie než jen létající koberec a divnou knihu. A asi mnohem víc vzrušující akce... Nevím, prostě mi to přišlo jako harlekýnka šmrnclá trochou fantasy okořeněná východem. Nenadchne, neurazí. A možná jsem prostě jen moc zhýčkaná. Poslední dobou jsou retelingy neskutečně v módě, spoustu jich mám na hromadě k přečtení a spousta jich ještě vyjde, ale jen málokterá umí tu vykrádačku spáchat na jedničku. Spíš to ztratí to kouzlo, které tomu bylo dáno původně. Vyjmečně zdařilé jsou Měsíční kroniky a miloučká byla Stínová královna, ale jinak je to spíš nuda. No uvidíme.


Za pár dní tu přibude pokec o Royalech - u mě fakt netradiční literatura, ale pobavila.

Tak zdar a sílu... jdu makat...


čtecí aktualizace a plky kolem

21. listopadu 2017 v 15:01 | hyunderella |  jen tak...
Jou!
Jak vidno, stále to tu pěkně stojí. Letošní přečtená stovka je pasé, jelikož teď dočítám pomalu teprve 70 kus. No, ne že bych se nesnažila, ale letos mi připadá, že mi můj život schválně háže klacky pod nohy, kdykoliv jen vyslovím "že bych mohla" nebo "chtěla". I tak jsem na sebe pyšná, ale furt je to prostě málo.
Marně teď čekám na pošťáka, až mi domů dovalí malý balíček knih, ale buď už začala ultimátní dárková horečka, nebo dostal náhle alzheimera, jelikož sms mi od něj přišla v 7:45 a stále tu není. Jsem unavená, protivná a to jdu do práce na noční. (aktualizace - ve 14:23 je tu!!!! s posledním kusem, hajzl)
Chjo..
Jsem vážně neskutečně vyčerpaná. Měla jsem teď TŘI dny volna - jeden na vyspání po odporné noční, jeden na brutálně bolavý moudrák a migrénu a třetí na celodenní výlet k doktoru. Volno jak z nosu. Během 4 dní jsem nejspíš sežrala půl balení apotexáckýho brufenu. A? Stejně mám bolesti. Zubu, hlavy, svalů... Že by na mě ještě k tomu vlezla chřipka? A na krku Vánoce... Potažmo ten cirkus kolem. Jsem k.o............
Ano, chápete správně, opět nic veselýho. Začalo nejblbější období roku, tedy alespoň co se mé maličkosti týče. Takže není nálada, jen stres. Ověřené životabudiče nepomáhají (ne, ani kožich našeho kocoura ne). Vánoční dárky nakoupeny. Rodina s výběrem nadšeně souhlasí. No co jiného by vyčerpaný člověk mohl koupit, než nový, nablýskaný, manu nebeskou vařící... kávovar! Stávající presovač mává k odchodu, ale kafe dělá pořád parádní. A proto teď opět piju 3v1... Těžký život knihomolského kávomila... Nebyl čas... A dál? říkáte si. Dál nic. Ještě tak to kafe do kávovaru, ale naše rodina každý rok jede na společný dárek. Letos to měla být sušička prádla, ale... kam jí strčit? Náš dům je velký, ale koutů málo. Takže z toho nejspíš sejde. Kávovar je fajne (původně měl být jen můj a nic než můj, ale nejsem/nebudu krkna...), ale chtělo by to něco většího. Mno, uvidíme, co se zase po...e. Jako každý rok se čeká na to, až se nějaký spotřebič rozhodne jít do důchodu, nebo rovnou exne. Tak asi tak. Knížky si dávkuju po celý rok, takže pod stromečkem asi nic nebude (ne že bych nečekala v prosinci balíček - ten měl ale přijít už v září...).
Jsem vyždímaná... Měla jsem tohle napsat jinak a v klidu, ale něco už jsem přidat musela. Příště snad poplkání o přečtených kouscích ze sloupečku a o něčem pozitivnějším, třeba o přečtených knížkách ze sloupečku...
Jdu na Brufen...

Pa