"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Říjen 2017

aktualizace říjen 2017

29. října 2017 v 20:33 | hyunderella |  jen tak...
Takže... krátce.
Dneska jsem komplet aktualizovala galerii výrobků. A páchám další nekalosti, takže zase nějaké přibudou. Ale ne dnes, ani zítra a ani pozítří...
Čtu, ale bídně, takže... sledujte čtecí sloupeček...
Depka trvá, praxe v Praze se blíží.... Chce se mi umřít...
Kočky blbnou...
Doma klasicky střídavě oblačno...
Je mi blbě, všechno bolí...

Asi tak.
Tak někdy... Obsáhleji. :D

+

K 31.10. zase zkouším kraviny, takže to vypadá hnědě. Chvilku to vydržte. :D


říjnové čtecí okénko a s ním další trio

23. října 2017 v 0:54 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Říjen se nám nenávratně řítí ke konci, tak sem nahazuji další trojku knížek, které jsem během tohoto měsíce přečetla.
Prvním počinem se stala knížka Píseň zimy od S.Jae-Jones od nakladatelství CooBoo, což by měl být první díl tajuplné trilogie ze světa skřítků. Ne těch amerických, ale světe div se, těch evropských. Hlavní hrdinka Liesl je nadaná skladatelka hudby, kterou k psaní hudby inspiroval Král skřetů, bájný panovník podzemní říše, se kterým se tajně kdysi jako malá setkávala v tajemném háji. Jenže teď je dospělá, ne příliš hezká a perspektivní, utopená v přísné domáctnosti, ve které žije se svým velmi nadaným bratrem a krásnou sestrou Kathe, kterou si za manželku vyhlédne sám zmíněný Král skřetů. Unese ji do své říše a Liesl neváhá jít za ní, aby ji přivedla zpět. Sama se nabídne sehrát roli královny nevěsty, která má být obětována. Musím uznat, že tahle knížka mě opravdu bavila a doufám, že stejně nabité bude i pokračování. Někomu může tenhle styl připadat až přespříliš melodramatický, ale já se vážně těšila na další stránku. Rozháraná Liesl, se kterou mlátí hormony i strach mě ba. Králi skřetů, který si s ní v rozháranosti může potřást rukou taky. Romance jak z nosu je nasnadě. Magie, padouští elfové, nikterak podobní těm amíckým hippie trávožroutům, temná touha... Jo. Bylo to fajn. Tohle už je víc dospělácká fantasy, kde se nedočkáte nějaké nudné sladké romance, ale kvalitní divoké lásky s přídavkem erotiky. Žádná Hamiltonová, ale je tam znát kapku jinančí akcent. Kluci si asi tuhle knížku neužijou, ale my holky jo. Doporučuju.


Druhou knížkou byla taky cooboolinská novinka Ledová krev od Elly Blake. Tenhle příběh už je klišé, co trvá posledních několik let, ale četlo se to samo a bylo to velmi milé. Hlavní hrdinka Ruby, vyrůstající se svou matkou kdesi v mrňavé vesničce, je jedna z posledních žijících členů Ohnivých, národu, který velmi úspěšně decimuje národ Ledu. No, jak jinak, že? Poté, co je její matka zavražděna, se Ruby přidává k rebelům, kteří se snaží svrhnout krutovládu současného Ledového krále, který je kapánek mišuge. Rebelanti jsou sice ledáci, ale tuze milý a jeden z nich obzvlášť. No - jak jinak. Takže romantika jak z nosu vol.2, ale bylo to milé, vtipné, napínavé, dobře napsané, takže se to četlo samo. Pět metrů jsem z toho neskákala, ale je to rozhodně další lepší průměr. Je to nápadně podobné Rudé královně, ale o dost lepší... Taktéž je trilogie, takže doufám, že další díly nebudou horší.


Třetí knihou v řadě se stala Inkoustová stopa od Mela Starra, tedy třetí díl historické série o lékaři Hughovi de Singleton, který vyšetřuje další zapeklitý případ a u toho bojuje se svým srdcem. Knížky Mela Starra jsou prostě totální oddechovka. Miloučké, napínavé, vtipné, odehrávající se v prostředí středověkého Oxfordu... Miluju jeho knížky. Jsou poměrně tenké, takže jsou přečtené za chvilku, ale člověk se u nich culí. Nemůžu jinak než doporučit. Na to, že čtu převážně young adult fantasy...



Až dočtu další kousek, bude tu nová trojka, ale zas mi to nejde a hlavně nemám čas, takže kdo ví, kdy to bude...



China

18. října 2017 v 6:23 | hyunderella |  Obrázky

Zářijové trio knížek - všehochuť aneb když se vám do ničeho nechce

9. října 2017 v 19:20 | hyunderella |  jen tak...
Hoj!

Sice je hnedle půlka října, ale dříve jsem neměla ani náladu, ani čas na nějaký ten článeček. Nálada není ani tak, ale čas se nějak vyskytl, takže se toho musí využít. Takže sem s tím!
První přečtenou knihou je prvotina od Victorie Schwab - Neobyčejní. A jak už název napovídá, hlavní hrdové jsou skutečně neobyčejní. Paní Schwabovou absolutně žeru. Její příběhy jsou úžasné. Tento není vyjímkou. Ani špetka romantiky, náš svět a bitky. Teoreticky nic pro mě. Ale... Ten příběh byl vážně fajn. Otázka hrdinství a antihrdinství. Na tuhle knížku docela sedí slavná věta z Limonádového Joe "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina." Tady jsou důležitá především pouta přátelství. Bývalého, současného i budoucího. Je tu nastolena otázka toho, jací bychom byli, kdybychom měli nadpřirozené schopnosti - hrdinové jako z komiksu, ale rozhodně ne s jasně daným smyslem, co je správné. Tady vlastně není nic úplně správné nebo špatné. A to je zatraceně zajímavé. Prolínání úžasných postav, jejich vztahů. Jo, do tohohle jděte.


Druhým titulem je kniha Všechny malé zázrak yod Jennifer Nivenové. Není tomu dlouho, co jsem četla jiný její titul a ten se mi vážně líbil. Tahle knížka vypadala tak jako skoro nevině. Uf... Ale dost jsem si poplakala. Je to jedna z těch young adult, co vás mají donutit přemýšlet. Oba hlavní představitelé trpí psychickou poruchou. Oba se s tím snaží poprat po svém. Okolí jim moc nepomáhá, škola jim spíše škodí. Nikdo je nedokáže pochopit, protože nikdo neprochází tím, čím oni. Proto se stanou sami sobě berličkou. Při plnění školního projektu se stávají bližšími... Nejlepšími přáteli, milenci... A pak přijde pořádná ťafka. Juj. Violet i Finch byli skvělí. Uvěřitelní, protože takoví mají být. Spousta lidí se s nimi určitě dokáže sblížit, ztotožnit. Ale ten konec vás má k něčemu dovést. Jde o to, jestli to uchopíte správně. Jestli pochopíte, jak dokážete vědomě či nevědomě ovlivnit své okolí. Skvělá kniha k zamyšlení. Dobře napsaná. Příběh má spád. A je to síla. Pokud se nebojíte silných skutečných citů a ne zrovna růžového reálného života, je nutno tohle přečíst. Dostane vás to.


A třetím počinem se po tomhle drámu stala Čarodějka v zácviku od Jamese Nicola. Je to sice knížka spíše pro mladší čtenáře, ale s tím absolutně božím Potterovským nádechem, že ji nelze nemilovat. Bylo to hezoučké, miloučké, kouzelné... A prostě takové ňuňací. Nevím, jestli to bude série nebo to byl takový jednorázový bonbónek, ale rozhodně jsem si to užila. Takže pokud něco takového potřebujete, přečtěte.


A to je pro teď všechno. Za říjen tři kousky taky stihnu, ale bylo by mi milejší, kdyby deset. No co už. Tak zase příště.