"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Červen 2017

krátké info k červnové ne-aktivitě

26. června 2017 v 12:48 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Jen krátce, jelikož za chvilku krosím na vlak. Tenhle měsíc mám nabytý k prasknutí, takže těch pár načtených kousků můj čtecí sloupeček nějak nevytrhl. Tento víkend byl ve znamení svatby mé drahé přítelkyně, dnes zase jedu k setrře, která mě nenechá ani na chvilku vydechnout, proto se nedivte, že tu nic nepřibývá a chvilku přibývat nebude. Jakmile se v rátím z dovči, mám turnus - jedu absolutně bez volna. Takže bída s nouzí. Dnes pojedu několika spoji a v každém se pokusím přečíst nějakou tu stránku, ale nic mo to nejspíš nebude, jelikož je léto a samozřejmě výluky (mimochodem moje noční můra). Takže mi držte palce, ať to přežiju a můžu vás zase oblažovat svými plky. Včera a předevčírem jsem dostávala z dopravy šoky, a ještě dnes se z nich vzpamatovávám. (nesnáším metro) Takže to bude záhul.

Pro teď zdar a malá otázečka - kolik toho načtete při cestě kamkoli (do práce, školy, výlet...) a jak se vám čte při té příležitosti čte?


další červnová čtecí trojka aneb ať žije V.Schwab

21. června 2017 v 10:17 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Bývala bych se vsadila, že tenhle článek už jsem vydala, ale po prohlídce blogu jsem zjistila, že skutečně ne. Zajímavé. Inu co se dá dělat, píšu ho teď, ač značně ve skluzu.
Jelikož jsem si nadělila obří čtecí balíček od KK k narozeninám, musím se k nějaké té četbě dohrabat. Mám teď sice dovolenou, ale na čtení jen chviličky během dne. Konečně se mi splnil sen o krásném počasí, bez něhož mi to nějak nejde, ale opravdu není čas. Uvrtala jsem se do několika akcí, kam si knihu vzít nemůžu. No čtěte na svatbě, že jo? :D
Teď už ta slibovaná další várka třech literárních kousků, které jsem načetla za poslední dobu.

Prvním kouskem jsou Dveře do prázdnoty od Victorie Schwabové, tedy druhý finální díl Archivu. Rozhodně musím hned na začáku přiznat, že se mi tenhle kousek líbil podstatně více než díl první, ale oba byly úžasné. Pro ty, kteří tuhle sérii nečetli a chystají se k tomu - je lepší přečíst oba díly najednou. Celkový dojem je poté mnohem výraznější a lepší. Jelikož já mám v jednu chvíli rozečtené alespoň tři knihy, nebylo to to pravé ořechové. Stejně mě ale láká si tyhle knížky jednou zopakovat a to rozhodně naráz. Někde jsem četla výtku, že Dveře do prázdnoty jsou ufňukané. To rozhodně nejsou. Ale trocha víc sentimentu se tam najde. Bodejť. Když máte srdce na cucky a skládáte ho dohromady, přičemž okolo vás se to v jednom kuse s..., neuroňte občas slzu. Z bolesti, ztráty, beznaděje,vzteku, lásky... Paní Schwabová nikdy nepíše přehnaně sentimentální young adult literaturu. To se mi na ní líbí. I když se jedná o romanci. Což zní jako oxymoron, ale funguje to. Nemůžu jinak než doporučit.


Druhou knihou byla Temnější tvář magie od téže autorky. A... Jedním slovem dokonalost. Spletitý svět paralelních Londýnů vás vtáhne jak profi vysavač a nepustí, dokud nedočtete. Jak se dá od autorky čekat, dílo je temné, ale krásné. Je to dokonalá fantasy nabitá akcí, skvělými postavami nejrůznějších charakterů, barvitým líčením paralelních světů, který každý funguje jinak v závislosti na míře magie. Pecka. A nakladatelství Argo mě ubíjí tím, že mezi vydáním druhého dílu se stále prodlužuje doba. Jednou je to v červenci, pak v srpnu, pak září... No snad se do Vánoc dočkáme. Tohle dílo sklidilo uznání i od kritiků, takže není nad čím váhat. Pokud nemáte, klusejte do knihkupectví. Nebude...


Do třetice jsem přečetla Divotání od A.G.Horwadové, tedy druhý díl série Šepotání. Tak jak mě Šepotání just nebavilo, Divotání mi spravilo chuť. Už jen tím, že to není takový paskvil a konečně tam taky něco funguje. Ač podle zákonitostí Podsvětní říše. Tady byla opět zlomena kletba druhého dílu, což se stává málokdy, ale zaplaťbůh za to. (stejně jako ve Dvoře trnů a růží...) Pro některé je tahle série nejúžasnější věc, co kdy vyšla. Pro mě je to krapet nuda. Ne že by se tam nic nedělo. Děje. Ale občas až moc. Stejně jako u Stříbrné knihy snů je to možná tím, že už mi dávno není -náct. Těžko říct. Ale zase mě nic nenutí tuhle sérii nedočíst. Třetí díl jsem lehce načala, uvidíme, jak se věci vyvinou a jaký bude můj pohled na celou sérii. Každopádně knihy putují mladší čtenářce, která je z podobných knih nadšená.

To je pro dnešek vše. Pokoušela jsem se nespoilerovat. Anotace si přečtete kde chcete. A jestli si knihy pořídíte je na vás. Ale jedno vám řeknu. V.Schwabová je momentálně mou nejoblíbenější autorkou.


Mno, brzy zase tu. Právě uzavírám další knižní trojku, tak snad sem vrhnu další příspěvek dříve, než pojedu zase do prič.
Knihomolům zdar!

(p.s. jináč dnes čekám další 4!!! knižní balíčky, což dohromady dělá nějakých 42 knih... no nekupte to, když je to s obří slevou. i kdybych to měla rozdat...)


Další přečtené trio - aneb ať žije narozeninová nadílka

4. června 2017 v 21:38 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!
Ano, jsem tu zas a se mnou výpis dalších třech knih, které jsem dočetla. Tenhle týden je, co se mé četby týče, mimořádně plodný. Dorazil můj narozeninový balíček s hromadou skělých kousků, takže teď nejspíš pojedu na vlně novinek, které budu prokládat staršími kousky z mé knihovny.

Jako první jsem dočetla Nejchladnější dívku ve Městě chladu od Holly Black. Stejně jako v předchozích případech, ani tentokrát mě nezklamala. Holly píše prostě fantasticky. Temně, mile, dobrodružně, romanticky, s neočekávanými zvraty. Postavy byly úžasně pestré, velký důraz se kladl na temnotu duše. Populární téma upírství tu má zajímavou formu. Nemůžu jinak než doporučit. Už se těším na další její knížku.


Druhým kouskem byla Koruna od Kiery Cass, tedy poslední díl Selekce. Bylo to miloučké, velice rychle to uteklo a hodně mě to zahřálo u srdce. Kdo sérii Selekce zná, tomu netřeba vysvětlovat, oč se jedná. A myslím, že spousta z těch, kdo četli, by velice rádo vidělo spostu dalších knih od této autorky. Píše tak lehce, čtivě, podbízivě, něžně. Její postavy jsou k zulíbání. Možná by stálo za to zůstat v tomto dystopickém světě o něco déle a rozvinout samostatné příběhy některých velice zajímavých vedlejších postav. Něco málo bylo rozšířeno v povídkovém speciálu, ale myslím, že je v sérii mnohem více zajímavých lidiček. Tak uvidíme.


Třetím kouskem do party se dnes stala Políbená ledem od Amandy Hockingové, tedy druhý díl série Kroniky Kaninu. Lehce mě tato knížka zklamala. První díl byl mnohem promyšlenější a tolik nedrhnul. V druhém díle pár věcí drhlo. A velká romance poněkud schladla. Bavilo mě to, vážně jo, ale nejspíš se tu projevilo lehké prokletí prostředních dílů. Jelikož autorka píše z už jí známého světa, mohly by být tyto knihy přeci jen o něco "ukecanější". I když je pravda, že u její předchozí série Svět Tryllů, byl zase chladný začátek a až v druhém díle se to začalo pěkně vyvíjet. Tak uvidíme, co si na nás nachystá ve třetím díle. Kdo má Amandu rád, určitě tuto knihu slupne jako malinu, ani nebude vědět jak. Jedno téhle sérii nemůžu upřít - má nádherné obálky. Jen mě mrzí, že mají jiný formát než série předešlá (jsou menší). Holt nevýhoda toho, když každé dílo vydává jiné nakladatelství. Ale zaplaťpánbůh za to, že to vůbec někdo vydává.


To je prozatím za tento týden vše. Kroutím si teď další z řad nočních (jako obvykle), takže budu pokračovat v četbě.

Zdar.