"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Únor 2017

Únorové čtenářské okénko - jsem okouzlena!

23. února 2017 v 14:06 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Jaho!
Když jsem před pár dny váhala, co přečíst po úžasné Griše od Leihg Bardugo, rozmýšlela jsem nad třemi tituly. Ale jelikož jsem tvor nerozhodný, nechala jsem to na osudu. A ten skutečně vybral. Naprosto fenomenální dílo od Siri Pettersen, Ódinovo dítě. Miluju výpravné fantasy. Miluju, když zdánlivě slabý jednotlivec dokáže nejen svými činy, ale hlavně pevnou vůlí a krásným srdcem změnit svět. Nebo je to jen tím, že miluju velkosrdcaté idioty, co vždy dopadnou podle rčení "za dobrotu na žebrotu". Hlavní hrdinka Ódinova dítěte, Hirka, je neskutečně zábavné stvoření. Přilnete k ní, ani nevíte jak. Prožíváte s ní všechna její trápení. To, že neví, kam patří. To, že prožívá lásku, která nemůže být nikdy naplněna. To, že ztrácí své nejbližší. To, že nedobrovolně musí opustit svět, který si zamilovala. Jen proto, aby své štěstí vyměnila za štěstí ostatních. A rozhodně budete stějně prožívat i cestu jejího přítele, druha, první lásky, Rimeho. Dva lidé z jiných vrstev, jiné víry a přesvědčení, jiného světa. Dva lidé, kteří nemohou být rozdílnější, přesto tolik stejní. Tito dva lidé se spojí, aby změnili svět. Spojí se, aby byli rozděleni. Věřte mi, tuhle knížku jsem hltala plnými doušky a stále neměla a nemám dost. Za pár měsíců nakladatelství Host vydá druhý díl s názvem Plíseň, a já už teď po té knize prahnu.


Loňský rok byl plný příjemných překvapení, co se knih týče. Spoustu jich zařazuji do čtecího sloupečku až letos, jelikož se svou blíženeckou nestálostí nestíhám. A objevuji neskutečné klenoty. A když jsem viděla předběžné ediční plány na tento rok, málem jsem štěstím umřela. Škoda, že na čtení nemám tolik času a energie. Je to moje vášeň, droga, bez které bych umřela. Podle mých seznamů už víte, že čtu převážně fantasy, občas dystopie, občas romance a sem tam i něco z úplně jiného soudku, ale nejraději mám právě výpravné fantasy. Ty se špetkou humoru, špetkou srdcebolné lásky, kupou politické a vojenské strategie, kapky moudrosti, plné vřelých citů vůči přátelům, rodině, své zemi...
Vroucně si přeju, aby tak výborných titulů bylo co nejvíce. Aby nevyschla studnice nápadů a nezanikl um slibných spisovatelů. Často je autorům vyčítáno, že se opakují, že používají něco, co už někdo jiný stvořil. Mně to nevadí, pokud do svých děl dokáží přenést kousek sebe. Tím se kniha, ač s několikrát použitým námětem, stává originální. V dnešní době jsou hitem retelingy slavných děl. A vadí to snad někomu? Ne. Protože napjatě čekáte, co s tím jiný spisovatel dokáže provést. Kam až je schopný zajít, aby příběh rozšířil, vylepšil, načančal, nebo úplně obrátil.


Pro dnešek konec plků. Za chvilku razím na noční, tak se jdu ještě natáhnout. A snít o světě Hirky a Rimeho. :D