"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Prosinec 2016

Prosincová aktualizace

15. prosince 2016 v 20:24 | hyunderella |  jen tak...
Jahoo!

Máme tu polovinu prosince, takže je nejvyšší čas, abych sem hodila opět pár svých plků. Blíží se nám Vánoce, u nás koždoročně svátky shonu, hádek, deprese a nesmyslných požadavků, tudíž jsem ve značně rozkolísané náladě. Nemáme napečen ani plech cukroví, parádní nádobí stále nosí jarní prach, na stole neleží ubrus s vánočními motivy a ani v oknech se neskví tématická výzdoba (dobře, jeden svícen by se našel... ). Proč? Není čas ani nálada. Dárečky skupuju celoročně, takže tohle mě nijak nestresuje, ale ten zbytek jde do kelu. Jak jsem psala v posledním článku, je to období smutku a deprese, jelikož už od listopadu všude v nákupních centrech posloucháte koledy, které vás nemotivují, ale demotivují. V práci neustále posloucháte, jak se kolegyně předhánějí v tom, kdo má více napečeno, kdo má lépe uklizeno a kolik kdo zrovna tento rok utratil či ještě utratí za dárky... My peníze nemáme. Letos vznikla velká půjčka na opravu střechy domu, ve kterém žijeme. To by se dalo počítat jako megalomanský vánoční dárek. Že se to jako dárek nepočítá? A proč ne? Odměnou budiž větší teplo doma, o něco menší náklady na vytápění následující roky, spánek bez kýblů pod střešním oknem, když venku leje, lepší větrání v parném létu, jelikož máte náhle funkční střešní okno, které se dá otvírat (což leta nešlo), menší prašnost na půdě a celkově estetickou stránku věci. No ne? Nebo vy skutečně nutně potřebujete sušičku prádla co sežere proudu, že si čez mne ruce nad vaší spotřebou, nutně potřebujete sodastream, který použijete dvakrát a pak ho strčíte do skříně, nutně potřebujete nový telefon, jelikož přece musíte potřebovat kažý rok nový telefon, nutně potřebujete elektrický zubní kartáček, protože ho má každý, vaše dítě nutně musí mít čůrací, svítící, pípací, štěkací nebo zpívací hračku... Kam se poděly české Vánoce? Nebo alespoň kouzelné Vánoce? Tyhle každoroční komerční sračky se nedá považovat za svátky klidu a míru. Každý se předhání kdo víc. Kdo víc napeče, kdo má víc naklizeno, kdo má víc dárků, kdo má víc blikacích světýlek na domě, balkoně... Kdo má víc dovolené, kdo pošle víc přání, kdo má víc lajků na fcb... Proč? Proboha... Jen mi někdo vysvětlete proč? Kvůli tomu, že se nic nestíhá a my nemůžeme soutěžit kdo víc, jsou doma zbytečné hádky, výčitky... Proč? Co jsem komu udělala... Stejně jako zdravotní sestra nemám na Vánoce dovolenou, takže si nějaké svátky neužiju. Stejně jako posledních 8 let mám službu o Štědrém večeru. Ale ten klid a pohodu, alespoň ty dny předchozí či následující bych si přála.
Slavíme narození Krista, vzpomínáte? Nevelebíme nákupáky a českou ekonomiku. Neoslavujeme marnivost a sobectví. Oslavujeme narozeniny Božího syna...
Trošku se nad dnešním světem zamyslete. Nejde to opravdu jinak? Skutečně se ještě dokážete těšit na Vánoce? Skutečně vám nestačí obětí od milované osoby místo nového telefonu? Skutečně převážil materializmus nad duchovnem?
Co kdybyste o někoho přišli...
Zkuste od letošních Vánoc víc myslet na svou rodinu a přátele. Méně se šklebit nad balíčkem ponožek od babičky, která má malý důchod, ale vroucí srdce... Nevyčítat kamarádce malý balíček se svíčkou, když víte, že čeká na výsledky testů, jetli nemá rakovinu...
Važte si víc lidí než věcí. Ne všechno se dá koupit. Něco exituje jen jednou. A již nikdy více...

No co čekáte? Ode mě?





Nazdar.