"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Říjen 2016

čtecí mánie a služby nejdou dohromady...

9. října 2016 v 0:25 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Začal nám nový měsíc, tak bych se mohla připomenout i jinak než krátkým vzkazem ve sloupečku. S tím čtecím seznamem si vážně nedělám prču. Jsou to tituly, které bych ještě během letoška ráda přečetla, jelikož jsem do nich nakoukla a řekla si, že by to šlo. No, možná to neprojde. Nebo spíš - asi určitě to neprojde. Ale jelikož jsem blázen, budiž mi to přáno. Navíc změny jsou 100% vyhrazeny. Určitě tam něco přibude a něco zase zmizí.
Samozřejmě, opět prudím z noční. Jsem unavená. Nic nového. Počasí mi leze krkem, celý den je hnusně a tma. Leze mi to na mozek. No, lepší to už letos nebude. Blíží se mnou nenáviděná zima. Letošní podzim mi přijde nějak moc rychlý. Většinou si užívám tu každoroční záplavu barev a vůní, tu melancholii, kterou tohle období přináší, ale letos je tak příšerně, že si neužívám vůbec nic. Jdete spát - prší. Probudíte se - prší. Máte volno - ... jo prší. V tom horším případě fouká... a prší. Potřebujete uklidit zahradu, umýt okna... Jak asi? Tohle období má být deštivé, ale pořád? Vopruz.
Tudíž jsem líně líná. Na ruční práce není světlo, přesto jsem se letos nějak přifařila na prodejní akci své kolegyně, tudíž musím napáchat co nejvíce bižu. Jenomže na to mám týden a mezitím samozřejmě makám. No, nestíhám. Pokud však chci nějaký výdělek, musím se snažit. Už mi z toho hrabe. Korálky jsou všude...
Tím pádem nemám čas na četbu. Proto vlastně právě teď prudím. Je půlnoc a jsem v práci - ideální čas na psaní mých přiblblých článků a dohánění restů. Snažím se pokročit v Dokonalém snu - přečetla jsem 140 stran, ale víc dneska nedám. Myslela jsem si, že bych se víc začetla do Šťastně až navěky, ale to už vůbec nejde. Kosí mě únava. Už tak je dost zlý, že si nemůžu jít jen tak lehnout. I tak to ale dneska nebylo marný. Nakousla jsem 50 stran druhého dílu Temného anděla a něco málo z prvního dílu Olivera Nocturna (u toho jsem ale zapoměla napsat kolik) a dokonce dočetla Jackebyho. Mno, nějak se to snad rozjede. Kdybyste viděli, kolik mám po pokoji kupiček knížek, vstávaly by vám vlasy hrůzou na hlavě. I obvyklým literárním masochistům by z toho bylo ouvej. Už teď mám předsevzetí na příští rok, načíst jich rovnou 100. Jako fakt. Jedna knížka každé tři dny... No, předsevzetí jsou tu od toho, aby se nedodržovala, že? Takže je to jedno. Ale letos jsem takovému statusu asi nejblíže. Svou výzvu 50 kusů jsem letos už o dost překročila a stále se snažím... A opravdu to není jen o tom, nahnat si ego. Mě to baví. Tento rok vyšlo tolik úžasných knih. A tolik jich ještě vyjde. Už jenom to, že vyjde 4 díl Skleněného trůnu, který bude mít víc jak 600 stran. CooBoo a Host se mě snaží zabít. Potažmo mě a mou peněženku. Myslím, že letos jsem v knihách utopila minimálně 14 denní dovolenou na Kanárech. Fakt. A to v jednom kuse brečím, jak málo mám peněz. Ale na knížky je nějak vždycky...
No, komčím. Stejně tu jako obvykle plkám o ničem. Ale je mi líp. Třeba to někdo vážně čte a říká si: "Jo, taky je taková."
Užívejte volna, kdo ještě ctí víkendy, a ti, kdo je nevedou - ať vám práce rychle uteče a něco z toho máte. Nazdar.