"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Srpen 2016

upozorněník 17.8.16

17. srpna 2016 v 22:05 | hyunderella |  jen tak...
Ahoj,
jen tu tak píšu, že jsem lehce aktualizovala galerii náušnic a galerii kabošonových náhrdelníků. V brzké době ještě další obrázky přibudou. Také jsem dnes aktualizovala čtecí sloupeček. Některé tituly zmizeli z toho důvodu, že to s nimi bude běh na delší trať - neb nezavěšujte, jste v pořadí :D . Některé knížky jsem ale opravdu dočetla. Načala jsem nové. No uvidíte spolu se mnou. Snad budu mít na noční chvilku klidu bez bolehlavu a běhání, abych mohla pokročit dál. zdar

opětovné pruzení vprostřed noční směny

14. srpna 2016 v 1:04 | hyunderella |  jen tak...
Jou!
Opět sedím v práci u kompu a snažím se číst. Leč jde mi to opravdu pomalu. Jala jsem se pokročit s vytištěným prvním dílem Tygří ságy. A? Jo, zatím mě to hodně baví. Ale má to čtyři poměrně obsáhlé díly, takže jsem zvědavá, jestli to bude stejně napínavé i nadále. Zase na druhou stranu si říkám, že když jsem si tenhle titul nekoupila, ale vytiskla, a nebude se mi líbit, jednoduše ho zmuchlám a zahodím. (ne, to mi stejně nedá, abych to nedočetla :D ) Zatím muchlám jen ty přečtené stránky. Proč? Proč jsem takový kazisvět a absolutní mrhač papírem? Protože to po mně stejně nikdo číst nebude a papír na to beru v práci. Jo, takhle. Výplata stojí za pendrek, nervy neustále v kýbli nebo těsně nad kýblem, v jednom kuse na mě někdo řve - no co? Tak jsem se odměnila pár sty vytištěnými stranami barvité literatury. Prostě. Ale nebojte, více knih jsem si hezky legálně koupila. Přeci jen jsou to moje papírová štěstí. Obzvlášť teď vracím náklady na tisk nakladatelství CooBoo, z nějž mám nejvíce titulů a rozhodně letos ještě ve velkém nakupovat budu. :D Zatím mi s výběrem literatury padli do noty. Neříkám, že se vším, ale mají slibných hodně titulů. Viz Skleněný trůn+Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maasové nebo série Selekce... To mě hóóódně baví. Víc takových. Třeba kamion. :D
I tak mi ale stránky u některých rozečtených titulů nepřibývají, spíš přibývají rozečtené tituly. Vězte, že jich mám takhle okouknutých daleko víc, než je psáno ve sloupečku, ale ty ve sloupečku fakt přečíst musím. Už jen z toho důvodu, že je mám v knihovně až moc dlouho a sedá na ně jenom prach a kočičí kožich, nebo že jsem si je právěže vytiskla a ten standartní domácí inkoust vydrží kulový. Nechápu, jak se můžou strkat tímhle inkoustem políbené stránky zdravotnické dokumentace do archivu. To, co jsem jako sestra nucena popsat propiskou, to vydrží popsáno velmi dlouho, ale lékařské zprávy a dekurzy poměrně rychle blednou, nebo spíše rezaví (no fakt mají po určité době ty písmenka rudohnědou barvu, jako by je někdo vytiskl krví). Takže tak. A nebo je to jen má výmluva, proč to dřív přečíst :D .
Jsem opět dost zmlácená, přibývají nám tu totiž dost složití pacienti s velmi náročnou péčí, takže jsem krapet utahaná i fyzicky, už nejen psychicky, i když psychika dostává dvojtou porci úderů. Já se snažím, někdy až moc se snažím, ale má snaha je poslední dobou náležitě odměňována jenom úšklebky, nadávkami, jedovatými poznámkami, nebo je značně zneužívána. Pracuji s lidmi, ale někdy mě opravdu tak neskutečně s..rou, že bych nejraději s vřískotem vyskočila z okna, abych ten psychologický teror už nemusela snášet. Každá profese má svoje, neříkám že ne. Ale býti zdravotníkem je pěkně na hovno. Obzvlášť, když svou práci míníte opravdu vážně. Z čehož si spousta lidí dělá jen srandu nebo toho zněužívá. Fakticky je tak těžký na pozdrav odpovědět pozdravem? Na úsměv když už ne úsměvem tak alespoň slušným pousmáním? Znát slovíčka prosím a děkuju? Chovat se slušně? Nenadávat? Neustále nekritizovat? Já opravdu ráda lesčemu, když to není vyloženě debilita, vyhovím, ale stále marněji čekám na nějaký vděk. Nejsem služka. Zdravotní sestra není služka. Nejsem patník u cesty na který se jen chčije. Jsem člověk z masa a kostí, se stejnými sny, přáními, právy, povinnostmi,... Na jednu stranu jsem šla tenhle obor studovat ne proto, abych sklízela jen samou chválu, ale ráda bych se cítila jako živá bytost a ne jako toaletní papír, kterým si druzí jen vytírají řiť. Dřív něco znamenalo "být sestra". Dneska? Uvědomují si vůbec druzí, že jsem ten obor vystudovala? Že mám přinejmenším maturitu? Že nejsem debil? A že když se ke mně budou chovat jako k debilovi, žádnou úctu si ode mě nebudou zasluhovat? Opakuji - nejsem služka, takže ode mě při hnusném jednání s mou osobou neuslyší "služebníček, vašnosti". To, že jsem nucena jim utírat zadnice neznamená, že jim do nich taky budu lézt. Fakt ne. Na jednu stranu mám povinnost zachovávat druhým lidskou důstojnost, ale kdo zachovává tu mou? Když den co den posloucháte jen: "Běžte do prdele!", "Přines! Podej! Otočit!" ale když to splníte tak na vás ječí "Naserte si!" No vážně, vy byste se na to z vysoka nevytentočkovali? Za to, že neustále lítám jako idiot abych splnila oč žádají, za to, že jim přeji hezkého rána/večera, dobrou chuť atp., bych taky něco prosila - slovíčko děkuji, i kdyby nebylo upřímně řečeno. Je to slušnost. Opravdu je to tak moc? Opravdu se v dnešním světě vytratila veškerá slušnost a úcta mezi lidmi? Opravdu to musím hledat jen v literatuře a ne ve skutečném světě? To je hodně smutný příběh, nemyslíte?
Chvilka na zamyšlenou.
Dál pro dnešek prudit nebudu. Ale vážně jsem se zase musela ze svého rozhořčený vypsat. Však mě znáte, když mě něco opravdu kaká, musí to ze mě ven. Tak zdar zase někdy...

pár plků o ospalé noční

2. srpna 2016 v 2:15 | hyunderella |  jen tak...
Jsem opět tu!
A se mnou jako obvykle trocha plků o ničem. Ten kdo se sem občas jukne nejspíš zbystřil, že můj čtecí sloupeček je jeden velký paskvil. Ano, nejspíš jsem se zbláznila. Čtu teď i knížky, které mě dvakrát neberou, ale zabírají mi místo v knihovně popř v počítači, tudíž je záhodno je buď přečíst nebo rovnou vyhodit/smazat. Jenomže pár tištěných kousků jsem před lety dostala třebas k narozeninám či vánocům, takže je mi líto je jen tak vykopnout. Inu, jala jsem je tedy k vlastní nelibosti přečíst. Pak tu mám pár titulů uložených v práci na kompu, ze kterého si je v omezené míře můžu vytisknout. Stojí to ve formátu 9x5cm na stránku za pendrek, ale číst se to kupodivu jakžtakž dá. Přečíst, zmuchlat, vyhodit. Ne, nešetřím jak bych měla. Protože kdo šetří, má ví-víte-co. Jsem unavená, roztěkaná a krapet nevrlá, jelikož mi máma neustále vyčítá, že nemám čas a náladu makat doma. Jako jít po noční plejt záhonky je opravdu sebevražda. Nebo vysávat, vytírat... Sama jsem vysátá... Abych to dneska vydržela, vyzumkla jsem plechovku Semtexu a vypila dva turky. A hádejte co? Jsem i tak totálně vorvaná. Je čtvrt na tři ráno a připadám si jako zombie. A to za 25 hodin opět vstávám do rachoty na denní. Dvanáctky jsou k pláči. Nic nestíháte. Jdu se na chvilku stočit do křesla. Něco málo jsem načetla, ale je to slabota slabá. Míhají se mi písmenka.
Mějte lepší dny, než jsou ty moje a četbě zdar!