"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Červen 2016

popůlnoční aktualizace z práce

1. června 2016 v 1:09 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!
tož sedím si v práci, hlavu jak střep, dočetla jsem knížku, načala novou, vyzumkla litr čaje, koflík kafe, hrabe mi a celkově prostě já. Jak je možno si povšimnout ve čtecím sloupečku, jedu teď na vlně Hamiltonové. Ne, že by mě série o Meredith tak brala, ale čte se to poměrně lehce a jak už jsem psala - mám v knihovně příliš mnoho knih, než abych se s tím babrala. Ale po třetím díle nejspíš pokročím s Annou nebo Královnou (nebo něčím úplně jiným, jak se znám). Zatím nevím, kdy mi vyexpedují objednávku knih, kterou jsem učinila někdy v dubnu, takže do té doby musím pokročit s tím, co už doma mám. A stále to nějak neubývá... Když už je čas, není nálada, když je nálada, není čas. Začarovaný kruh. Zase teď ale prdím na dorama a ruční práce. Pokud tedy neberu občasné spáchání autorůžence. Teď mám zakázku na pár velkých,ale jinak vcelku prd. Jsem teď z práce poněkud vyždímaná a co nezmůže práce, můj hormonální paskvil to dodělá. Zase žeru prášky. Nechcííí... Ale musim. Takže asi tak.
Jináč jsem se objednala na spáchání další kérky. Rodičovstvo mě zabije. Nu což. Už nějakej ten pátek jsem plnohodnotně dospělá, takže by už měli chápat, že mojí hlavu nepředělají a že životní kiksy zvládnu sama. Navíc si nadělím dáreček k narozeninám. Chlapa pořád nemám, kočkám je to jedno a jelikož v práci je většina potetovaná, jen mě v tom čile podporují. A i tak zastávám názor, že kdybych někdy přistála jako mrtvola ve škarpě a zbylo by mi dost kůže, měli by mě alespoň podle čeho identifikovat. Šéfíčkovi na Nebesích je putna, jestli k němu přijde duše člověka potetovaného nebo kérkou nepolíbeného. Podle toho se duše neváží. Tak co.
Dosti bylo plků, jdu pokračovat v noční krasojízdě.