"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Březen 2016

mel starr - další oblíbený autor

25. března 2016 v 22:06 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Jsem opět tu a se mnou další várka slov o ničem.
V práci byla chvilka klidu, proto jsem vytáhla dva rozečtené tituly s tím, že je konečně dočtu. I stalo se. Po posledním dílu Krásných mrtvých mi v ruce přistál rozečtený historický detektivní román od Mela Starra, Neklidné kosti. Co bych řekla... Četlo se to samo. Várka napětí, zajímavých obrazů z historie, zvyků, smýšlení, lékařských dovedností, romantiky, jiného kriminálního yšetřování... S jemným, milým humurem,v poutavém prostředí Oxfordska. S velmi sympatickým hlavním představitelem. Jo, to je moje. Stránky ubýhaly rychle, neříkám, že v románu nebyla místa, která tam být nemusela, ale já mám okecávání ráda, takže v ničem tyto pasáže nepřekážely.
Vřele doporučuji!

březnová aktualizace 2016

22. března 2016 v 15:12 | hyunderella |  jen tak...
Zdar a sílu,

teď jsem strávila dvě hodiny upravováním, nahráváním a vkládáním obrázků a upřímně, mám toho plný zuby. Takže, co z toho? Aktualizovala jsem galerii náušnic, nahrála hromadu kabošonových náhrdelníků (které bych teď měla místo toho páchat), přidala jednu brož, jeden obrázek růženců, někde v systému ztratila ři celé obrázky ponožek (a od kamarádky je fakt zpátky chtít kvůli tomu nebudu). Proběhla aktualizace čtecího sloupečku a pro dnešek padla.
Venku hnusně foukná, kočky chrápou (jo, i nahlas), v telce dávají prdlajs a mně se chce taky prd. No, zkusím něco zase spáchat, možná načíst. Pokud ovšem neusnu.


noční s bolehlavem

12. března 2016 v 0:21 | hyunderella |  jen tak...
Jou!
Sedím si takhle v práci u kompu, čtu třetí díl Krásných mrtvých, kteří mě krapet nudí, ale potřebuju je dočíst, kýbl čaje a kyblík kafe v sobě, bolehlav jak Brno, záda jak paragraf... jsem líná, unavená, bez možnosti se natáhnout... těším se, jak se ráno doplazím z vlakáče domů a na půl dne chcípnu. Jo, ať žijou noční. Na jednu stranu si užívám ten pocit, že nemusím pitomě pobíhat po pokojích a prudit spící lidi, na druhou stranu mě při vědomí drží jenom rádio od vedle a ten trošek kofeinu, co plaval v tom nekvalitním kafi. Děs. Není tu automat, s kým pokecat, kde si srovnat záda. Dopletla jsem ponožku, přečetla půl knížky, projela maily, ... oči jak Glum. Je půlnoc, tak mi někdo řekněte, co budu do 7:15 dělat? Nějak to dneska nedávám. No co, alespoň jsem se připoměla. Jsem opět poslední dny úplně kantáre. Alespoň nějakou tu ruční práci páchám, ale nic moc. Nadělala jsem zase několik kabošonových náhrdelníků (zatím jsou v kurzu), další dva páry ponožek (banzai, bez jehlic v oku!), zkoukla jedno dorama, tři anime a jinak prd. Můj fenomén celoroční únavy je na houby. Nutně potřebuju sluníčko, 20 stupňů a lavičku na zahradě. Nebo za chvilku nebudu mít ani vůli vylézt z pelechu. Výplata stála za vééélký kulový, 8 dní do dalších přídělů... Stav konta: 20 kč. Ještě že mám měsíčenku a můžu jezdit sockou. Mít auto, jsem v nejtmavší díře světa.
Mno, přestanu prudit. Vypovídala jsem se, víte že žiju, že je to pořád stejný a tak. :D

Pa a užijte si spánek