"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Listopad 2015

aktualizace zase

25. listopadu 2015 v 21:19 | hyunderella |  jen tak...
Hoj,

dneska jsem opět přidala pár anime obrázků do mixu, jinak se tu stáále nic neděje. Není totiž čas. Možná se to tu rozhýbe po novém roce, teď ale nic moc nebude. Realita je čím dál víc protivnější a neodbytná...
rozkošná Luna

Sailor Moon - věčná srdcovka

17. listopadu 2015 v 23:04 | hyunderella |  anime amv
Opět mi takhle kapánek hráblo v bedně. Nervy typicky v kýblu (jak jinak). A ejhle, rovzpomněla jsem se na jeden kousek z archivu anime, který si zaslouží pozornost, ač některé může rozčilovat. Je to anime spíše pro generaci 12 - 15 let, ale i mně, romantické 27 leté dušičce prozářilo chmurné podzimní dny. Jsem věčný otaku, tak není divu, že? S mou oblibou přiblblých hrdinů s velkým srdcem, kočkomila, fantasymila a japonštinymila, je tenhle kousek ideální. Pro mnohé kapánek delší ale ono to uteče až moc rychle. Půlhodinové henge mě sice taky kapku štvaly, ale když ono je to celkově tak kawaii. Hlavně první, druhá série, pak už to bývá překompenzované, ale kouzlo to neztrácí, při poslední sérii si říkáte: cože, jak, proč... kde je sakra Mamoru????, trpíte s najednou vážnou Usagi. Jo, jo... Mamoru a Usagi - osudová romance.


Ty ksichtíky zbožňuju. Animace let devadesátýchje prostě nezapomenutelná a jedinečná. Všechno animátorům odpustíte, protože vás kolikrát absolutně dostanou tak brutálně upřímnými obličejíky - láskyplnými, bolestnými, vzdorujícími, nahněvanými nebo i těmi komediálními. A obzvlášť u těch komediálních se budete řezat smíchy tak, že se budete válet po podlaze. Všechno je to ode mě spoiler, ale nedá mi to, abych nevzpomněla epizodu s kočkami. Celý díl kočky - tak už jsem se nenasmála hoodně dlouho.

Všechny série z let devadesátých jsou inspirovány mangou, samozřejmě je to celé krapet jedno velké kombo se spoustou přidaných věcí, ale je to ohromně rozkošné. Pak je tu ovšem zcela nová série (zatím jen jedna - 2016 bude další), která jede prostě jen podle mangy. Moderní animace mě zrovna dvakrát neuchvátila, i když se přiznávám, že barvy byly super, ale dost to ztratilo tu jedinečnost. Jste rádi, že je tu větší prostor ukázat lásku, ale zklamala mě hudba (i když je pěkná, ale nedostane vás, nemáte z ní ten pocit sladkého srdcebolu) a celkové ladění. I tak jsem to zkoukla na jeden zátah, páč vášeň je vášeň. Tím neříkám, že je seriál špatný, jen to není ta nostalgie pro fajnšmekry. Kdo viděl jen novou sérii, třebas ho zase nebude bavit ta stará. Nepopírám, že Mamoru dostal zcela nový rozměr (muhehe), je tu z něj daleko větší krasavec. Ale zase Usagi prostě ztratila kouzlo.



tady je pár kousků z ost původních sérek a té nové

staré:

Je jich hromada a některé jsou prostě k pláči. Nádherný klavír...

nové:
Některé melodie vycházejí z těch původních, také krásný orchestr, více flétny a harfy, krásné, ale nesvírá se mi z toho srdce.

Co s seiyu týče - Mamoru - každopádně nádherný hlas - když ho posloucháte na sluchátka, je to více než příjemné
- Usagi - obě dámy mají můj obdiv za tuhle uječenou postavu. Náladová Usagi je pořádnej ořech. Jen v nové sérii mi přijde taková plochá.


Prostě ZKOUKNĚTE TO!!!

za francii

14. listopadu 2015 v 19:40 | hyunderella |  jen tak...

JSME S VÁMI!