"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Červen 2015

čtvrteční noční, Shock! a hektolitr kafe to jistí

18. června 2015 v 21:48 | hyunderella |  jen tak...
Zdar a sílu,
tak se jdu zase vyjádřit. Dovolená skončila, byla krátká. Opravdu by se mi hodilo mít dva roky prázdnin, ne dva týdny které skoro celé prozevlujete, protože potřebujete nabrat sil. Ale musím se alespoň trochu pochválit - vyžehlila jsem obří hromadu prádla (a teď se mi nevejde do skříně), značně jsem zkulturnila zahradu, načetla sedm, ano, sedm knih a pokračuji v trendu. Zatím mě to vcelku bere. Zkoukla jsem něco málo japan dorama a nějaké to anime. Opravila pár titulků, nadělala pár subů. Podnikla několik důležitých výprav. (víc to rozebírat nebudu) Mno, teď zase sedím v rachotě, zhnuseně koukám na služby na příští měsíc, láduju se croisantama a Big Shockem, abych zůstala při vědomí. Myslím, že mám v sobě kofeinu, že bych neměla spát týden, ale moje tělo je jeden velkej chaos, takže budu ráda, když mi ta hladinka vydrží do rána a pak pojedu druhý kolo, protože mě čeká další noční. Po naprosto odporný službě v pondělí jsem beztak ještě vytřískaná. Alespoň sloužím s kolegyní, která na mě neřve a neprudí, takže si při vší hrůze alespoň užívám jisté příměří a klid na téhle frontě. Banzai! Ještě musím vydržet sedm hodin, pět už mám skoro za sebou.... Vážně to přestávám zvládat. Mno, to je tak, když chodíte do práce s naprostým odporem. A to nám tu ještě nadřízená vylepila jisté motivační slogany, které bych jí nejraději strčila "někam". Když nefunguje komunikace, slogany jsou fakt na.... Už jsem zticha. Přeju lepší prožití nočních hodin, nejlépe v posteli a sněkým vám milým.

Dobrou a něco pro lepší zábavu


opět změna vizáže...

3. června 2015 v 14:24 | hyunderella |  jen tak...
Čus,

byla jsem tu včera, jsem tu dnes, ale jen na skok. Jelikož mi konečně net fachá jak má, oslavme to lehkou změnou vzhledu mého blogu. Čtu teď o andělech, budiž anděl. Takový pěkný, relativně optimistický. Víc optimismu po mně nechtějte...
Jinak jsem dočetla napůl divokého - a? Naprostá paráda. Autorčin styl je prostě geniálně sarkastický, velice čtivý, a? Nesmírně, až vesmírně, mě překvapila a na 10000000000% potěšila lehkým použitím homosexuální tématiky. Aneb úchyl konečně dostala, po čem toužil - tedy malou kapku lásky boy x boy. Ano, veřejně se hlásím, že jsem yaoi fangirl. A nesnažte se mě soudit. Běhá nás po planetě veliké množství....
Zdar a sílu, jdu se ven pařit a načíst zase nějakou tu stránku. Do záhonu nemůžu, páč bych se totálně upekla. Mám ráda teplíčko, ale momentálně je ho na mě trochu moc.

Jde mi internet, Banzai! Banzai! A ještě BANZAI!

nefungující net snad po sté

2. června 2015 v 15:14 | hyunderella |  jen tak...
Zdar,

jak už jsem psala ve čtecím sloupečku, blbne mi opět net, tentokráte ve velkém. Z naprosto neznámých příčin, páč ani správce sítě to nějak nechápe. A to platim měsíčně pětikilo... Chjo. Teď jsem na chvilku zprovoznila wifinu, ale nevidím to nějak valně. Snažím se stáhnout nějaká videa, ale padá to jak mrcha. Jináč co bych psala. Mám dovolenou, takže se snažím načíst nějaké ty knížky, marně se snažím uklidit pokoj (ano, je to můj celoživotní boj), lehce jsem zkulturnila zahradu svým japan koutečkem (snad ho dám do podzimu více do kupy), jinak se vyhřívám jako kočka na sluníčku a snažím se nachytat krapet pozitivní nálady. Opět se o mě pokouší syndrom vyhoření, což v práci vyústilo v totální selhání, hormony na pochodu, pláč, pak úplný útlum, depresi, útlum a teď v období sarkasmu a rádoby chytrých průpovýdek. Však vidíte sami. Na rovinu - přestávám se zvládat. Bodejť by o mě ani jeden chlap nezavadil, když pořád vysílám temné vlny, nebo chcete-li temnou auru. Už si připadám jak ti asociálové z anime, ze kterých vždycky vychází takové ty divné černé blesky a rostou jim na hlavě houbičky. I doma mě mají dost. Jelikož nefunguje psychično, trpí i fyzično. Břichobol, bolehlav, nevolnost... ani kočka se mnou nemluví, jen se potajmu snaží vyhnat z mé postele trochu té negace (jak jinak než pořádným válením se a chrápáním). Připadám vám jako totální Emo? Ještě snad na tom nejsem tak zle. Žíly nekrvácí, krk se nehoupe na trámu, prázdná lahvička od sedativ se neválí kolem mého studeného těla... Ani na to nejsem. Mám život ráda, i když mě dokáže občas pekelně nasrat. Jen mám holt větší tendence tíhnout k romantismu... Hrdinka zmítaná svými city... jo, to sedne.Akorát bych radši od romantismu přešla k romantice, ale nejspíš je mi vážně souzeno umřít jako stará panna. Ne, už jsem zticha... Jdu si vypít kafe ve svém klidném zahradním koutečku, načíst zase pár stránek, vyprat ještě alespoň jednu pračku, než zase začne pršet, a možná se půjdu vyřádit na záhony, kde se svlačec zase snaží ovládnout svět. Přiznejte se, kdo tuhle kytku vymyslel? Hezky po ghoticku mi škrtí rudé růže a v jeho útrobách žije takový verbeže příšerný. Fuj.

Však já se zase ozvu. Chodím sem jak k zubaři, vím, že by to chtěla častější návštěvu, občas sem hodit i nějaký ten pozitivní příspěvek. Možná... Jednou... Nebo taky ne... Možná když mi dohodíte toho chlapa, ukterýho si řeknu - jo, s tímhle by to šlo, pak snad budu psát i pozitivní příspěvky. Takhle mám moc času myslet na to špatný a tvořit kontroverzní teorie. Jo, jinak jsem stoprocentně rozhodnutá, že pokud se do konce roku nezmění nastalá dusivá atmosféra v práci, zařadím se mezi ty mé kolegyně, které to vzdaly a raději zmizely. Už toho mám totiž taky dost, ale jelikož jsem si finančně polepšila, ač na úkor nervů v hodně velkém kýblu, pokuím se to v rámci zájmu rodinného rozpočtu do toho prosince vydržet a nedat výpověď. V našem regionu se hodně špatně hledá práce a KNL už mě celá vytáčí, takže o přeložení na jiné pracoviště už nepřemýšlím, tudíž bych musela hodně zapátrat po někom, kdo by stál omou osobu v kruhu zdravotnickém. A ne, do Práglu nejdu. Mě to město dusí. Tímto se omlouvám všem, kteří to město milují, ale s mou sociální fobií je to jedna velká katastrofa. V metru se mi chce ječet, vyjdete z metra a chce se vám zvracet, vidíte davy a chcete absolutně zmizet, neli umřít. Takže tam je pro mě práce nemožná.

Mno, tak jsem se zase jednou vypsala. Pa a něco pozitivníhona závěr...


tak trochu jinak pozitivního, no, ale není pěknej?