"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Říjen 2014

velká čistka e-knih

28. října 2014 v 12:05 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Zdar a sílu,

venku máme jasný a tudíž v tomto období dosti studený den, já si doma léčím chřipajznu, kočka prudí, všude binec, prostě podzimní klasika. Mám teď krátké volno, takže jsem se pustila do správy svých e-knih. Udělala jsem větší čistku toho, co nejspíš nikdy nebudu číst a snažím se dotáhnout to, co číst chci, ale nemám to kompletně. Nějak se mi totiž bortí police pod náporem toho, co jsem si dodud nakoupila, takže jsem vzdala snahu shánět špatně sehnatelné po antikvariátech a raději si stahuji dostupnější a skladnější datovou verzi. Miluju knížky jako předmět, ale je pravda, že jsou kapánek neskladné, pokud máte málo místa. Jsou tituly, které rozhodně v elektronické formě nechci, pouze v té papírové, ale zbytek jaksi... Mno, Usoudila jsem, že pokud budu mít čas a náladu, zařídím si tu i okénko na stahování. Nejspíš toho nebude moc a i tak to něco bude ovlivněno tím, co čtu já, ale snad by to někoho potěšilo. Nejdřív v tom ale musím udělat opravdu zásadní pořádek. Jistě jste si povšimli, že čtecí sloupeček nepokračuje jak bych si přála. Na vině je únava, nemoc a celková nevůle. Paní Jonesová mě baví, ale jala jsem se spíš dokončit další knížku na tabletu, kterou mám také rozečtenou milion let. Zrovna teď je mi milejší. Navíc mám od pana Feista hroooomadu dalších dílů, takže s tím také potřebuji pohnout. Mno, jdu se teď kouknout na zbytek toho, co jsem včera nezrevidovala a budu snad pokračovat v paní Maře z Acoma - zrovna ten úsek na kterém jsem skončila je napínavý jak kšandy...
Četbě zdar! Televize je fajn, ale to, co vám dají knížky, to se nahradit nedá.


anime obrázky pěkně spolu

17. října 2014 v 20:43 | hyunderella |  Obrázky

Amanda Stevensová nadchla

14. října 2014 v 14:01 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Předevčírem o noční jsem se jala rozečíst nově zakoupené knihy. Nevěděla jsem, kterou vzít dřív, ale jelikož mě poměrně dost přitahovala obálka prvního dílu série o Hřbitovní královně z pera paní Stevensové, sáhla jsem po tomto počinu. Ejhle, nějak mě to vtáhlo, takže knížku jsem rychle dočetla a dnes jsem načala další díl. Kombinace Krimi, romantiky a řádného kusu magie a duchařiny, v prostředí historií nasáklé jižanské ameriky, kde se dodnes mísí kultury všech možných národností, mě prostě nedala spát. Napínavý příběh ubíhá velmi rychle a než se nadějete, je konec knihy. Nebudu spoilerovat, ale kdo o koupi čí půjčte této knihy uvažuje, nebo mu zatím ladem leží v knihovně, vřele doporučuji přečíst. Navíc toto roční období, víceméně pár dní před dušičkami, k tomu jen svádí. Přeci jen je k tomu ta správná atmosféra.
Tohle reklamní video vás možná přesvědčí, možná ne.


Ulička dokončena

12. října 2014 v 15:11 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu
Tak jsem konečně dočetla Uličku tisíce květů. Pravda, zprvu mě to nebavilo, ale od půlky to začalo nabírat na obrátkách a typicky japonským způsobem začala vymírat populace hlavních hrdinů. Mno, bylo to zajímavé. Kruté i milé, ale co chcete, když se píše o válce a traumatech z ní. Byl to zajímavý počin a byla bych věru ráda, kdyby u nás vyšla první kniha Gail Tsukiamy. Snad někdy.
Teď se musím rozhodnout, co dál. Ty dvě rozečtené jsou na dlouho. Strange mě kupodivu až tak nebere, cena necena, přijde mi, že je v knize moc okecávek okolo. Ty já sice povětšinou ráda, ale když to brutálně prodlužuje příběh... Mno, na Consuelu musím mít náladu. Půjde rychle, ale v náladě.
Takže, uvídíme.
Pro teď pa, jdu do sprchy a do práce (kam jinam, že).

podzimní splíny aneb do ničeho se mi nechce

8. října 2014 v 17:51 | hyunderella |  jen tak...
Zdar a sílu,
po dalším tisíciletí jsem se zase ukázala. Nějak mi to tu vázne a ne jen tady. Nemůžu se donutit k jakékoli činnosti. Knížky se mi tu kupí na hromadu, háčkování stávkuje, jehlice nechci ani vidět, tužka zahálí, začala jsem a hned skončila gumičky, vyšívání slouží jako odstavný stolek, na korálkovacím stole nejspíš vybuchla atomovka, ... Není vůle, jsem přepracovaná, vyhořelá... Přestávám všechno zvládat. Sarkasmus je mé druhé já. Sem tam juknu na dorama nebo anime, ale ani to už mě nebaví. Pořád bych jenom spala, brečela, křičela, někam zalezla a už nevylezla. Na co šáhnu jde do háje. Živí mě děsí víc než mrtví. Beze srandy. Bolí mě žaludek, hlava nejspíš hostí nevítané návštěvníky, hormony pořádají mejdan... Všechno co vypadá jako chlap ode mě zdrhá. Kočka na mě civí jako na zajímavý exemplář, u kterého si není jistá, zda mu jednu neseknout...
Opět to zní značně depresivně a vězte, že je to depresivní. Nostalgický podzim s hromadou bolestných vzpomínek a blížící se nenáviděná zima na náladě nepřidá. Myslela jsem si, že si alespoň na dovče krapet odpočinu. Houby. Nepodělalo se zase co mohlo? Místo toho, abych načerpala potřebné síly, vyčerpala jsem se ještě víc. A to mi teď dala stanice snad za trest další várku služeb s tou krááááá-sou... Stěží se donutím vykopat ráno z postele už takhle, při pomyšlení, že mě bude oblažovat ještě tenhle totálně nestabilní trapič s IQ houpacího koně tomu zrovna nepřidává. Je mi mizerně a nevím jak z toho ven. A se svou zkušeností s psychology můžu konstatovat jedno - dokud nemáte zubatou za patama nebo bakšiš, je jim to jedno. Léky neřeší všechno. Loupnout si růžovou tabletku je fajn... na půl hodiny. A pak co?
Za zvuku Delain si jdu zapálit svíčku a dokopat se k nějaké aktivitě. Alespoň stránku v knížce... Cokoliv.