"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Duben 2014

konec dubna - ještě žiju

30. dubna 2014 v 14:11 | hyunderella |  jen tak...
Tak tu máme 30.4. a já slavnostně hlásím, že ač to tady tak nevypadá, ještě jsem neumřela. Měla bych dnes oslavat, páč my čarodějky dnes máme velký svátek, ale vůbec mi není do zpěvvu, natož na nějakou slávu. Jsem zvadlá. Úplně vyšťavená. Energie k přežití by byla, ale k životu ne. Tři měsíce trvající nepřetržté bolesti hlavy, stále se stupňující a otravné vám moc nepřidají. Včera jsem byla na magnetické rezonanci, tak uvidíme, co na ní zjistili. Nejsem schopná dělat prakticky nic. V práci je to jedna velká katastrofa, doma nejsem schopná existovat. Teď mám dovolenou, kterou jsem potřebovala už absolutně nutně, ale mám ji zkrácenou, protože některé mé kolegyně jsou prostě VIP a když řeknou, že by si strašně potřebovaly odpočinout, tak jim vrchnost na úkor ostatních vyhoví. Jsem neskutečně naštvaná, a to hlásím, že je to hodně mírné slovo. To že jsem mladá neznamená, že si taky nepotřebuju odpočinout, navíc když je mi opravdu zle. Neschopenku si jen tak vzít nemůžu, protože jsem členem poměrně chudé rodiny a za něco se účty platit musí. Mno, tudíž to zase bude stylem - co tě nezabije, to tě dobije. Navíc mi staniční dala v květnu hromadu služeb s kolegyní, se kterou jsem řekla, že odmítám sloužit. Nevím, co tím chce dosáhnout. Já tu osobu netoleruju, ba dokonce nesnáším. Chce se mi z ní zvracet. Takže mi bude akorát tak hůř a povede to k fatálnímu průseru.
Ano, opět chmurně. Nějak se to všecho nelepší, spíš zhoršuje. Jdu si ještě na chvilku sednout ven, dokud je hezky, ale stejně budu muset zalézt do postele s fetem analgetik. Užijte si dnešní večer za mě. Udělejte si pořádnou opejkačku a moc se nezežerte, páč ten bolehlav a raní blití za to nestojí. Pa