"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Březen 2014

Bakumatsu Kikansetsu Irohanihoheto AMV

24. března 2014 v 21:12 | hyunderella |  anime amv

Jeden z dokonalých kousků japan anime tvorby. Tenhle seriál je pro mě srdcovou záležitostí. Hudba, kresba, příběh, postavy. Někomu to možná přijde nudné, nebo zná lepší seriály, ale jak jsem řekla - pro mě je to srdeční záležitost. Některé niance seriálu mi došly až po opakovaném shlédnutí, ale to jen proto, že mně všechno dochází krapet pomaleji. Doporučuju ke shlédnutí, obzvláště těm, kteří "žerou" Shinsengumi a jejich dobu. Jsou tu okrajově, více-méně, ale hrají důležitou roli. Ne přímo v hlavním příběhu, ale jsou neméně důležití. Prostě to chce zkouknout. :)

březnové připomenutí se

16. března 2014 v 12:34 | hyunderella |  jen tak...
Tak tu máme půlku března, blíží se nám kalendářní jaro a já se po dlouhé době zase připomínám. Ano, ještě žiju, ač to není příliš znát.
Jsem neustále v práci, když jsem doma tak marodím, nemám na nic čas natož náladu. V televizi včera tak krásně mluvili o jarní depresi... Nechápu lidi, kteří když už přežili nudnou, dlouhou zimu, vylezou na první strom a oběsí se. Zbytečná práce. Kolikrát jsem přemýšlěla o smrti, ale vězte, opravdu nic neřeší. Pokud nejste smrtelně nemocní a netrpíte, k čemu vám je přečasná smrt? Jen tím hodně lidí pobouříte až naserete, na jiné hodíte svou zodpovědnost, jiné přivedete k zhroucení. Sebevražda je prostě akt nejvyššího egoismu. Jenom kvůli tomu, že vám něco leze na mozek? To mi leze furt, ale snažím se s tím léta bojovat. Ne kvůli sobě, ale kvůli svým blízkým. Jenomže kde není vůle... Dost depkačení. Na to jsem expert a dokážu toho napsat spoustu, ale ne teď...
I když nebyla letošní zima nijak zvlášt mrazivá, bylo jí dost a jsem ráda, že je téměř za námi. Dneska zrovna není nijak valné počasí, ale už je znát, že příroda probouzí. Na kočky či ptáky už leze rozmnožovací nálada - všude řvou jak o život. V hnědozeleném trávníku už sem tam něco i kvete a smrdí. Pavouci se nemilosrdně připomínají nám arachnofobikům, že existují a vylézají vesele ze všech děr a koutů. Fuj. V obchodech rozprodávají pod cenou sáně, lyže, péřovky. Občas i kolekce od vánoc. Místo nich už leckde čučí z regálů vajíčka, pomlázky, je levnější Hera na mazance...
Mým nepřítelem je slovní spojení Jarní úklid. Nesnáším uklízení, natož nějaký bláznivý sezónní šílenství, kdy gruntujete celý dům, abyste ho mohli do vánoc zase zaneřádit. Všechno se musí blejskat, vonět. To, co se vám celou zimu nikam nevešlo se musí prostě někam nacpat, aby to nebylo vidět. Divadlo, říkám já.
Pomaloučku, polehoučku se snažím dočítat resty v knihovně, ale nějak mi to neleze do hlavy. Vždy zvládnu tak dvě-tři stránky a mám dost. Holt, vážně na to není nálada. Což u mě, člověka, který z knih žil a bez nich šílel, je pohroma. Sem tam vezmu do práce tablet a čtu na něm, ale to prostě není ono. Chce to hezké počasí a válet se venku v síti nebo se rozkydnout v křesle někde v klidném koutě zahrady. (dívá se z okna) Což by teď člověka stálo kus zdraví a knížku to odneslo pět kiláků za hranice... Těžký život romantika...
A to mi zase přijde půl tuny knížek. Chjo. Já si prostě nedám pokoj. Někdo kouří, někdo chlastá, někdo nonstop paří - tedy utrácí za debiloviny, co vám jen huntují tělo a mozek, já si utrácím výplatu za papír na podpal, až bude nejhůř. Blbost, co? Možná, ale ten chlast mě vážně neláká.
Má literární činost je taky na totálním bodu mrazu. Nápadů milion, vůle sepsat to na papír mizivá. A někdy je myšlenka rychlejší než čin. Nápad přijde a je pryč. Mno, možná jednou, až budu v tom invalidním důchodu...
Asi končím. Chmurné myšlenky se opět rozmnožily, mrchy. Nejvyšší čas jít se najíst a pokračovat v nedělním né nicnedělání, ale málodělání. Něco se prostě dělat musí, když už má člověk po sto letech volno...
Zdar a sílu, nevěšte se, neskákejte pod auta či pod most, netravte se a nepodřezávejte se - je to naprd a je stejně veliká pravděpodobnost, že se vám to nepovede a vy se stejně proberete, ale už z důvodem to skončit, páč z vás bude mrzák. Taková je realita, říkám to jako odborník z druhé strany.