"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Dvě ukončené série a jeden bonbónek

9. ledna 2018 v 3:01 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!
Letošní leden jede! Ale jen díky tomu, že mám pořád velké resty. Dnes zase tři vymažu.

Prvním kouskem je poslední díl Panových insignií od Sandry Regnierové. Tak jak nemusím skopčáky, tahle autorka mě baví. Hodně. Z celé trilogie je nejlepší jednoznačně díl první, ale i ten třetí byl neskutečně fajn. Vtipný, plný zvratů, magie, úkladů a intrik... A hlavně konečně pořádné romantiky. Prostě spoiler, ale snad už bylo jasné, že v posledním díle na tu líbačku přijít prostě musí. Jinak vidle a lopaty... Felicity je pořádné číslo. A její nejlepší, nejúžasnější, sexy elfí snoubenec je prostě top. Kdo četl chápe, kdo ne, koukejte to napravit. Možná je celá série Panových insignií pro holky, ale kluci - takhle vypadá gentleman, co mu dívky padají k nohám. A nejen díky vzhledu. Lee je prostě sen.
Možná jsem čekala v jistých ohledech kapku jiné vyústění příběhu, ale stěžovat si nemůžu. Ve finále všechno dobře dopadlo. (fajn, pro některé možná ne) Ale ty cesty časem, a hlavně ta v našich končinách... :D Takhle na nás v zahraničí nahlíží? Muhehe. Možná si pro tu prču celou sérii sjedu někdy v létě. Naráz. Díky Fragmente!


Druhým zakončením jedné série bylo Křišťálové království od Amandy Hockingové. Zprvu mě tahle série možná bavila víc než autorčina předešlá ze stejného světa, ale druhý díl to kapku zazdil a ten třetí... No, čekala jsem na nějaké wau. A prd. Kdo četl chápe, kdo ne - no, posuďte sami. Je to milá, rychle ubýhající série, ale některé věci měli přece jen větší potenciál. A proč tolik násilí? Vím, že by měla být kniha dramatická, měla mít spád, ale ne nucený. Tak mi to totiž přišlo. A tak jak jsem měla zprvu Ridleyho a Bryn ráda, ve finále mi nějak pili krev. Vážně. A to by hlavní postavy dělat neměly, vážně. Ovšem jiné postavy byly dobré. Zajímavý byl i jejich vývoj. A Konstantin...? Proč? Nemám náladu patlat se tu s anotací, jelikož už od prvního dílu se motáte v jednom. Četlo se to dobře, ale Kroniky Kaninu jsou pro mě spíše zklamáním. Tryllové se zpočátku zdály děsné, pak se rozjeli, ale Kaninci naopak. A ta protivná Wendy na konci příběhu? Čím si to ta holka zasloužila?

ale ty obálky jsou super

A třetím počinem byl takový malý bonbónek v růžovém Drž mě pevně od Davida Levithana. Drobka Coopera jsem si nemohla nechat ujít, protože ho prostě není dost. Kdo nezná, ať ráčí přečíst počin Will Grayson, Will Grayson. Zajímavou spolupráci, ve které hraje prim hetero láska, ale ta gay paráda to totálně převálcuje. V tomhle počinu jde jen a pouze o mistra Drobka a jeho muzikál! A je to vtipné a růžové a gay a prostě bonbónek. Nic pro homofoby a ty, co nemají rádi hudbu. A my ostatní tleskáme!


jen fuchsiová může to být...

A restům zdar! Zase někdy.
 

Vánoční vyprošťováky aneb knihy jen na Vánoce

6. ledna 2018 v 2:30 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Loňské svátky pro křesťanskou i komerční populaci konečně skončily (pravoslavné teprve začnou), takže je nečase ohlédnout se nad tématickým čtivem, které jsem při nich stihla zdolat. V plánu jsem měla 3 kousky, ale bohužel jsem díky pracovním povinnostem stihla jen dvě. Nu což. Tu třetí buď ještě teď někdy dropnu, nebo ji nechám u ledu na Vánoce příští.
Prvním kouskem se stal titul Dash a Lily: Kniha přání. Velmi milý příběh ze spolupráce autorů Levithan x Cohnová, od kterých jsem již jeden kus četla. Příběh to byl miloučký, veselý, napínavý a tak prostě vánoční. :D Dash nesnáší Vánoce. Od té doby, co se jeho rodiče rozvedli, jde vše od desíti k pěti. Libuje si v klidu a samotě a knihách. A tak když se lstí postará o to, že bude na svátky doma hezky sám, projde se do svého oblíbeného knihkupectví, kde mezi regály najde podivný zápisník. Ten obsahuje zprávu od jisté Lily, která by ráda pomocí tohoto předmětu hrála jistou hru. Dashův klid jde do háje - je to přece výzva!
Lily je praštěná dívka, která miluje Vánoce nadevše. Vánoční atmosféru nasává jako houba a culí se díky tomu od ucha k uchu. Když se jde jednou projít do svého oblíbeného knihkupectví zkontrolovat jistý zápisník, s nímž chce zažít nevšední dobrodružství, zjistí, že na její hru někdo přistoupil. No nemůžou být svátky ještě lepší?
A tak začíná vánoční dobrodružství o hledání sebe sama a možná i lásky!
Na Vánoce top. Je to tak nechutně tématický, že už to víc nejde. Jindy by ta knížka byla jen obyčejným příběhem, ale v době Vánoc je prostě k sežrání. Skvělá oddychovka pro romantické dušičky. Možná že je tam pár maličkých nesrovnalostí, ale do téhle knížky je škoda rýpat. Holt někdy ty spolupráce nevyjdou úplně na 100%. Každopádně doporučuji na příští svátky. :D


Druhým počinem se stala novinka opět od CooBoo, Polibek v New Yorku od Catherine Riderové. Opět miloučký, sněhem zavátý příběh z New Yorku, ve kterém je jisté romantické dobrodružství při honbě za tím, jak se psychicky vypořádat se svým ex.
Charlotte je anglická dívka, která nedávno dostala kopačky od svého amerického přítele, trčící na newyorském letišti, kvůli zpožděnému letu.
Anthony je mladík, který na tom samém letišti zrovna dostal od své nádherné přítelkyně taktéž kopačky. V přímém přenosu.
A tihle dva odkopnutí mladí lidé se spojí pomocí jedné zvláštní knížky, aby se vypořádali se svým srdcebolem, a ukázali světu, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Tenhle příběh byl vážně neskutečně ňuňací. Vtipný, romantický, napínavý. Samozřejmě, že víte, jak to skončí. Ale co na tom? Vzduchem poletuje sníh a láska, ve městě New York se přece dějí zázraky! Líbil se mi i konec, protože dává možnost dalšího pokračování. Autorka se doto nejspíš nepožene, ale vy ve své hlavně třeba ano. Představivost může i po skončení této knihy jet na plné obrátky. Vřele doporučuji!


Tak zase někdy!

Trilogie Podsvětí - na vlně řeckých bájí

2. ledna 2018 v 1:51 | hyunderella |  jen tak...
Hojda!
Máme nový rok a já ještě nebyla schopná dopsat resty. Tohle je jeden z nich.
Meg Cabotovou mám všeobecně ráda, protože dokáže psát neuvěřitelně vtipné příběhy okořeněné sarkasmem, které nenudí. Je pravda, že už je to nějaký ten pátek, co jsem od ní něco přečetla, ale v zásobě několik knih mám a tato trilogie byla v ní.
Hlavní hrdinka Pierce je komplikovaná dívka z Ostrova kostí, která si prošla klinickou smrtí. Před dvěma lety náhle spadla do ledového bazénu a zastavilo se jí srdce. Než ji však oživili, strávila nějakou dobu v Podsvětí. Ano, v tom Podsvětí. Tam se setkala s jeho strážcem/vládcem, Johnem. Ale tento mladý muž pro ni nebyl cizincem - vídávala ho na místním hřbitově již jako malá holčička. Tajemný a pohledný John si Pierce vybral jako svou partnerku, královnu Podsvětí, ale ona se s tím nedokáže smířit. Ne že by ji snad nepřitahoval, ale myslete v patnácti na vdavky a vidinu života pod povrchem země. Palác a šaty přeci jen nejsou vším, a vídat hordy duší zesnulých není nic pro křehké děvče. Nakonec se jí z říše mrtvých podaří uniknout. Je zachráněna před smrtí a vrací se po jisté době zpět do "normálního" života. Avšak v nočních můrách i ve stínech dne ji John neustále pronásleduje. Svým způsobem ji chrání před nebezpečím, ale vždy mají jeho činy velmi komplikované následky. Johnovým úkolem je chránit Pierce před bájnými fúriemi, proti kterým on sám bojuje celý svůj posmrtný život, a které mají na Pierce, jakožto jeho vyvolenou, zálusk. Plus ji chce samozřejmě odvést sebou do Podsvětí a strávit s ní věčnost. Dívka dlouho jeho kouzlu odolává, ale láska je mrcha, a tak se John opětování citu dočká. Po dlouhých dvou letech... Jenže jejich lásce neustále brání fúrie. Dokonce začnou ohrožovat celou Piercinu rodinu, a tak je nucena aktivně se zapojit do boje proti nim.

Víc to patlat nebudu. Jde vlastně o docela jednoduchý příběh s lehce tajemnou a značně ponurou atmosférou. Pierce mi k srdci nepřirostla, protože dlouho není jasné, co vlastně od života/smrti chce. Kolikrát si sama protiřečí. No, puberťák. Ale jinak byl příběh fajn. Zase něčím jiný a zvláštní. Inspirovaný příběhem o Hádovi a Persefoně. Při vysvětlování toho, jak tohle Podsvětí vlastně funguje to lehce drhne, ale některé příběhy máte prostě nechat plynout a ne řešit, že? Autorka píše lehce, čtivě, ale zase tu pro mě nastal ten problém, že cílí hlavně a především na náctileté dívky. A přitom i tuhle kategorii jindy zvládá s větším úspěchem. Budiž. Tuhle sérii můžu doporučit hlavně náctiletým dívkám, těm starším už o něco méně, ale myslím, že každý v knihách najde jisté kouzlo. Možná kdybych měla větší smysl pro dramatično... Některé postavy mě vyloženě bavily... Jen ty hlavní prostě nějak ne. Ale někomu zase mohou připadat neodolatelné. Posuďte sami.

 


Seznam přečtených knih - 2017

1. ledna 2018 v 23:01 | hyunderella |  stav přečtených knih a co právě čtu

Stav přečtených knih 2017 -

Robert Galbraith (J.K.Rowling) - Ve službách zla
Sandra Regnierová - Mezi elfy proti své vůli
Amie Kaufmanová, Jay Kristoff - Iluminae
Colleen Hooverová - Život jedn báseň
Veronica Roth - Čáry života
Colleen Hooverová - Bez naděje
Colleen Hooverová - Ztracená naděje
A.G.Howardová - Šepotání
Kristina Springerová - Espressologie
Leigh Bardugo - Griša - Světlo a stíny
Siri Pettersenová - Ódinovo dítě
Kiera Cassová - Siréna
Maggie Stiefvaterová - Mrazení
Jessica Khoury - Zakázané přání
Victoria Schwabová - Divoká píseň
Veronica Roth - Divergence
Veronica Roth - Rezistence
Veronica Roth - Aliance
Cassandra Clareová - Město z kostí
Cassandra Clareová - Město z popela
Patrick Rothfuss - Jméno větru 1
Maggie Stiefvaterová - Váhání
Patrick Rothfuss - Jméno větru 2
Cynthia Handová - Nadpozemská
Becky Albertalli - Probuzení Simona Spiera
Cynthia Handová - Zasvěcená
Sandra Regnierová - Dračí proroctví
Cynthia Handová - Nespoutaná
Kerstin Gierová - Třetí stříbrná kniha snů
Sarah J. Maasová - Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maasová - Krvavé ostří
Victoria Schwabová - Archiv
Peternelle van Arsdale - Bestie je zvíře
Krystal Sutherlandová - Láska v prachu hvězd
Lucy Keatingová - Dreamologie
Francesca Zappia - Uvnitř mé hlavy
Kiera Cassová - Koruna
Holly Blacková - Nejchladnější dívka ve městě chladu
Amanda Hockingová - Políbená ledem
Victoria Schwabová - Dveře do prázdnoty
Victoria Schwabová - Temnější tvář magie
A.G.Howardová - Divolání
Jenna Evans Welchová - Láska a gelato
Rae Carsonová - Po zemi bloudím dál
Mary E. Pearsonová - Falešný polibek
Courtney Coleová - Danteho holka
David Levithan, Rachel Cohnová - Nick a Norah - Až do ochraptění
Marissa Meyerová - Cinder
Marissa Meyerová - Nejkrásnější
Marissa Meyerová - Scarlet
Marissa Meyerová - Cress
Marissa Meyerová - Winter
Marissa Meyerová - Hvězdy nad hlavou
Tillie Coleová - Tisíc polibků
Jennifer Nivenová - Tíha vesmíru
Colleen Hooverová - Možná jednou
Laurie Halsová Andersonová - Mluv
Elizabeth Craftová, Shea Olsenová - Růže pro Charlotte
Bill Condon - Přímo do srdce
Victoria Schwabová - NeObyčejní
Jennifer Nivenová - Všechny malé zázraky
James Nicol - Čarodějka v zácviku
S. Jae-Jonesová - Píseň zimy
Elly Blakeová - Ledová krev
Mel Starr - Inkoustová stopa
S.J. Kincaidová - Diabolik
Renée Ahdiehová - Růže a dýka
Erin Watt - Papírová princezna
Erin Watt - Prokletý princ
Erin Watt - Palác lží
Courtey Coleová - Nocte
Siri Pettersenová - Plíseň
Wendy Higginsová - Svůdné zlo
Wendy Higginsová - Svůdné nebezpečí
Wendy Higginsová - Svůdné zúčtování
Meg Cabotová - Mezi láskou a smrtí
Meg Cabotová - Láska v podsvětí
David Levithan, Rachel Cohnová - Dash a Lily - Kniha přání
Sandra Regnierová - Ztracené insignie
Amanda Hockingová - Křišťálové království
David Levithan - Drž mě pevně
Catherine Riderová - Polibek v New Yorku





Vánoční čtení a zásek - prosincová aktualizace

27. prosince 2017 v 16:34 | hyunderella |  jen tak...
Hou, Hou!
Nebo tak nějak... Sice nám vánoční svátky včera ofiko skončily, ale většina z vás má buď vánoční prázdniny nebo dovolenou, takže užíváte slavnostní nálady dál. Do konce roku zbývají 4 dny, takže je mi jasné, že loňskou přečtenou normu neslpním, ani kdybych se rozkrájela. Natož pak konečně dropnout tu kýženou hranici sta kusů. Jelikož mě čekají ještě dvě dvanáctky v práci, tak mám peška.Od příštího roku bych měla najet na ranní služby, ale než se s nimi srovnám, času a nálady taky nejspíš moc nebude. Musím se zaučit v důležité administrativě, abych něco zbytečně nepokakala. A znáte mě, nerváka. Už teď se ve mně všechno kroutí...
Mno, ale teď k tomu přibývajícímu sloupečku přečteného, co jsem ještě nepopsala. Dočtu dvě knížky - třetí díl Podsvětí a poslední vánoční romanci, a nahodím to sem. Postupně. Na začátku příštího roku se pokusím zase pokračovat ve fantazárnách od CooBoo, vrhnout se na Setkání stínů, pokročit ve Hrách a tak nějak. Nebo taky ne, jelikož jsem se včera přehrabovala v přepravce s romanťárnami a nějak se mrchy množí, takže bych měla ještě dropnout něco z nich. Samozřejmě se postupně odhalují edičáky na příští rok a opět se mě snaží zruinovat. I když je pravda, že tolik pecek jako letos nejspíš nebude. Hodně trilogií je již uzavřeno, takže přichází čas na nové série, ale nejspíš si budu hodně vybírat. Ne že by mi bylo líto financí, ale místa se mi nedostává. Pár titulů mě zklamalo, takže poputují na přehodnocení dál. Mno, uvidíme.
Navíc se zase potřebuju pustit do ručních prací. Uznejte sami, že tu sakra dlouho nic nepřibylo. Můj pracovní stůl se prohýbá pod náporem korálků a krabiček všeho možného. Letos jsem ani nešáhla na vyšívání... Vopruz...
No a hlavně bych se měla soustředit na růst své kariéry, že... Když jsem dostala příležitost. A ještě mám v plánu najít si vlastní bydlení, jelikož čím jsem starší, tím víc mi z rodného hnízda šplouchá na maják. Ale to záleží na dostupných financích. Na rezervu nesmím nějakou dobu sáhnout. I když mě svrbí prsty. Ale když jsem vydržela šetřit do teď, nemůžu si to jen tak pokazit, no ne? Na koupi bytu nemám, ale na pořádný pronájem už by to bylo... Ale nechme to koňovi. Ono se to nějak.
A prostě. Kávovar jede, ale že jsem se s ním pěkně vztekla. "cca 3 sekundy přidržte tlačítko, pak opětovně stiskněte tlačítko..." hééééé? Celý se to nastavilo, jak jsem nechtěla, ale základní kafe to dělá. Holt si potřebuju dát neurol a půl dne se věnovat jenom tomu přístroji. Jinak jsem s ním vcelku spokojená. Za ty prachy je to hotový luxus.

Nic, jdu ze sebe udělat člověka a jdu s napruženou mámou na procházku. Pravda, potřebuji ze sebe shodit to nekonečný žrádlo. V tomhle Vánoce nesnáším. Pořád jenom žrát. Já nechci, ale zkuste to říct mojí máti. "A jako pro koho to dělám? Já se tady honím jako ten debil a vy si ani nic nedáte? To nemyslíte vážně?"
Prrrr....

O tři hodiny později -

Z procházky zpět, zmrzlá a opět přežraná, jelikož jsem se nevyhnula obědu. Teď se nehnu z gauče, nebo to blbě skončí.
O tom záseku - buď mi jede ze samý přežranosti mozek na minimum, nebo se jedná o jeden z mých normálních šprajců, kdy nejsem schopná na nic se soustředit. Budiž tomu důkazem celý tenhle článek. Mé myšlenkové pochody jsou jen těžko uchopitelné. Mezi dvěma řádky stačím tak desetkrát čumět do blba. Takže si umíte představit, jak to funguje, když vezmu do ruky knížku. Zrovna nečtu nic, nad čím by se muselo nějak přemýšlet, ale i tak to prostě nejde překousat. Jednoduché věty se před mýma očima kroutí jak had. To u mě normální není. Snad se mi v šišce rozsvítí.

Užívejte konec prosince, na Silvestra to nepřežeňte a do Nového roku nakročte tou správnou nohou. Osmička je číslo osudové, dle číňanů šťastné. Tak snad takový následující rok bude.

P.S. tady máte sníh, vy co jste bez něj na prášky...

že by na dlouho poslední noční čtení?

18. prosince 2017 v 1:32 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Tak jsem se ve středu dozvěděla zajímavou věc - povýšili mě! Finančně si spíše pohorším, ale měla bych mít na sebe zase více času. A nejen na sebe, ale i na randění a knížky. Jou! Ale jak to vlastně v tom našem ústavu bude, čert ví. Jsem z 50% nadšená a z 50% absolutně vyděšená. Z našeho kolektivu jsem totiž nejmladší, což něco vypovídá o struktuře našeho spolku divných či zlomených duší. Kdo by taky v takovém zaměstnání dělal, že? Na druhou stranu jsem zase nejzkušenější, což o naší skvadře taky něco říká... Výhodu vidím v tom, že všechny znám a vím, co od nich čekat. Na druhou stranu se mi ale zase někteří ješitní jedinci můžou mstít. Mno, kývla jsem na to. Už jen z toho důvodu, že je to dobrá zkušenost. Jsem sestra a to je v dnešní době velmi nedostatkové zboží. Kdo by to taky za tu almužnu a olbřímí zodpovědnost dělal, že? (třeba já?) Takže kdyby to přeci jen nevyšlo, můžu táhnout dál. A dokonce za lepší prachy. To je taková ironie - před týdnem jsem měla pět různých možností, kam bych od nového roku mohla jít dělat, kdyby mi ruplo v kouli, a najednou mi oznámí, že mě chtějí jako staniční sestru... Uf... Držte mi pěsti, ať důvěra ve mně vložená není marná, ať nic neposeru, ať se z toho neposeru a celkově ať je všechno fajn. Bojím se, že se ke mně mnozí začnou chovat jako k "té svini vedoucí", tak jak to my čecháčci máme v povaze. Že zapomenou na dva roku společného snažení a válčení, a jednoduše mi začnou jenom nadávat. Protože co se týče určitých principů, dobře vědí, že budu jejich dodržování vyžadovat. A párat se s tím nehodlám, jelikož se tu značně uvolnily mravy a celkově se rozmohla laxnost. Nechci být gestapák, ale pokud nefungují ani základní pravidla, jde všechno do kytek. Jenomže bude mě někdo brát vážně? Nejsem malý fakan, na kterého si můžou jen tak vyskakovat, ale obávám se, že to budou zkoušet. Ne všichni, ale rozvraceči naší pracovní rodiny určitě.
Mám z toho hlavu jako dýni... Proč nejsem ten šťastný typ člověka, kterému je všechno u prdele? Dá se to někde naučit? Ne... Nemohla bych tak žít. Jít proti svému svědomí a přesvědčení. Ale možná zrovna tohle bude ta zkušenost, která mě v mnoha situacích k něčemu takovému dožene.
Dělá tu někdo vedoucí? Přímého nadřízeného cca 15 člené skupině? Jak se s tím vypořádáváte?


Trilogie svůdná - temnější nefilim

12. prosince 2017 v 19:49 | hyunderella
Jou!
Blbne mi blog, takže kdo ví, jak tenhle článek skončí...

Nedávno jsem dočetla trilogii Svůdné zlo od Wendy Higgins - tedy tituly Svůdné zlo, Svůdné nebezpečí a Svůdné zúčtování. Sehnat jednotlivé díly dalo dost zabrat, ale jelikož na to byly spíše kladné recenze a je to od CooBoo, chtěla jsem to. Splnilo se. A zklamaná jsem nebyla. Celá série se četla velmi lehce, tragédie střídal humor a romantika. A celkem mi to zase zvedlo náladu.
Hlavní hrdinka Anna je obyčejná, spíše nerdovská šestnáctiletá dívka, která žije poklidný život se svou adoptivní matkou a jako každý správný puberťák válčí se školou a lidmi v ní. Všichni ví, že je to šedá myš proplouvající životem, která se nezajímá o večírky, chlapce či módu. Jejím jediným a nejlepším přítelem je Jay, hudebník a tak trochu školní šašek, který se snaží, aby Anna alespoň trochu žila. Avšak Anna ve skutečnosti není tak obyčejná, jak se jeví. Vidí aury, slyší víc než by měla, cítí daleko lépe... Až setkání se sexy hudebníkem Kaidanem Rowem jí náhle osvětlí, co je vlastně zač - je nefilim - dítě padlého anděla, démona závislosti. Temná strana o ni jeví zájem, měla by využít svých schopností a rozsévat po světě hřích. Jenže ona k tomu nemá ty správné vlohy. Podstupuje strastiplnou cestu poznávání svého skutečného já a společníkem na cestě jí není nikdo jiný, než Kaidan, syn démona chtíče. Jak tohle asi může dopadnout? Mno, divoká romance je tu. O překvapivá odhalení není nouze. Příběh má spád, setkáváme se s mnoha postavami a jejich úděly. A i když dějová linka trvá vlastně dva roky, uteče to jako voda, bez toho, že byste se někde nudily. Opět nic pro chlapskou populaci, ale tohe by je přeci jen v něčem bavit mohlo. I když je tahle literatura cílená na pubertální dívky, je v ní překvapivě mnoho věcí k zamyšlení, dokonce pár velmi emotivních scén, které neukazují jen to růžové a nadýchané, ale i špínu světa, se kterou můžeme zatočit jen my sami. Rozhodně doporučuji.


p.s. jak už kdysi zmíníla Markéta z blogu Svět podle Marielle - ty obálky... Jako fakt? Tihle dva mají být ďábelsky sexy? Asi fakt ne..... Nejsou úplně nejhorší, ale při troše snahy by se snad našly lepší modely a hábity... Navíc proč je název prvního dílu uprostřed a ostatní dole? Možná že jsem moc velký perfekcionista, co se obalů týče, ALE...

2x na vlně nadšení i zklamání

29. listopadu 2017 v 12:38 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!
Jelikož mi jde ona předtím zmiňovaná trilogie pěkně od stránky, hážu sem pokec o předchozích dvou knížkách. Jak už název článku napovídá, z obou jsem byla stejnou měrou nadšená jako zklamaná.
Takže..
Prvním zářezem byla Nocte od Courtney Coleové - první díl nevímkolikadílné série, kterou asi drobet nechápu. Fakt ne. Hlavní hrdinka Calla žije se svým bratrem-dvojčetem a otcem v pohřebním ústavu na jednom odlehlém hřbitově. Jou! To vypadá na bezva gothický román, co? Pešek... Žijí své nešťastné životy, poznamenané smrtí matky, která zemřela při autonehodě. Calla si nehodu dává za vinu, jelikož s matkou v době nehody zrovna telefonovala. Aby toho nebylo málo, táta se pomalu ale jistě sype, a brácha trpí vážnou psychickou nemocí - snad schizofrenií se sklonem k sebepoškozování? Rozváděno to tu není, ale něco takového to bude. Ve škole jí nikdo neřekne jinak než holka z pohřebáku, je vyvrhel. Jou! Psychárna hadr. Mno. Aby toho nebylo ani tak málo, potká super sexy tajemného kluka, do kterého se ihned bláznivě a zatraceně vášnivě zamiluje. Ha! Jestli to do teď chápete, dobrý. Pak to ale začne být tak prapodivný, že mi z toho šla hlava kolem a z konce jsem byla extrémně zklamaná. Nebudu to rozvádět. Tohle si nejspíš musíte skutečně přečíst, abyste chápali můj postoj k této knize. Ta tajemná a temná atmosféra byla neskutečně fajne. Možná krapátko předimenzovaná, ale fajne. Pak se nám do toho připletli puberťácký hormony, pár WTF momentů a kouzlo bylo v trapu. Nějak jsem stále čekala, že se bude jednat o fantasy - chyba lávky. Jde spíš o romantické, rodinné drama, mysteriózní drama. Nebo něco na ten způsob. Nic není takové, jaké se na začátku zdá. Ale na to přijdete až téměř na konci. Kouzlo v této knize spočívá v tom, že nad ní musíte po zaklapnutí přemýšlet. Nebo alespoň já musím. Četlo se to rychle. Až moc. Paní Coleová umí psát dobře. Ale... Pořád jsem od toho sakra čekala něco víc. Mám v mega vánočním balíčku objednaný druhý díl. Dala jsem tomu šanci... Nevím, co do toho chce autorka nacpat, ale jsem na to až morbidně zvědavá. A nevím proč. To je totiž slovíčko, který vás bude neustále nahánět - "proč". Na gůďáku jsem našla už 4 vyšlé díly, takže mě to asi zabije (nesnáším vlastnit nekompletní série). Uvidíme, jak se s tím CooBoo popasuje.


Druhým počinem byla Plíseň od Siri Pettersenové - druhý díl série Havraní kruhy. Těšila jsem se na pokračování jak malá holka. Fakt neskutečně moc. Byla jsem tak nadšená z prvního dílu. No, druhý... Nemůžu říct, že byl špatný, to rozhodně nebyl. Četlo se to samo, ale... Srdce mi z toho nebušilo. Na jednu stranu bylo neskutečně zábavné sledovat, jak se autorka popasuje s tím, když hodí příběh do "reálného" světa. Ale... Vzniklo z toho to "ale". Hirka prošla kamenným kruhem a ocitla se v jiném světě. Technicky vzato v "našem". Světě, kde není síla, všechno je divné, všechno smrdí plísní, zkázou. Světě, který se řítí sám svou vlastní setrvačností do záhuby. Jo, ten ekologický nádech si severská autorka neodpustila. Hirka si zde připadá sama, opuštěná, stále myslí na Rimeho, na smrt svého nevlastního otce, na Ymslandu. Setkává se zde s jedinci nakaženými Plísní a jejich lovci. Setkává se s Vidoucím a jeho bratrem... Svým otcem... A dozvídá se tak pravdu o světech a jejich prokletí, o svém veledůležitém poslání. Zároveň sledujeme Rimeho, jak válčí v Ymslandě. S Radou, slepími i sám se sebou. Nemůže na Hirku zapomenout, vyčítá si, že ji poslal pryč. A dělá vše proto, aby ji dostal zpět. Až sám přijme pomoc ďábla...
Jako, bylo to fakt dobře napsané. Přibylo nám tu násilí, bezmoc, pár zajímavých postav. A rozbouřených hormonů... No, dobře, nebyla to taková katastrofa. Alespoň bylo uvěřitelné, že hlavním postavám je pořád -náct. Ale na druhou stranu bylo těm puberťákům hozeno na hlavu všechno. Ta olbřímí zodpovědnost za osud tří světů... Se kterými si neumí poradit ani dospěláci? Dospěláci s extra nadpřirozenými schopnostmi? No, jsem zvědavá na třetí díl. Mám ho doma, takže padne. Někdy. Letos jsem to s tou knižní mánií nějak přepískla, takže fakt nestíhám. Každopádně tahle série je jedna z těch lepších, ať už pokračování splnila či nesplnila má očekávání. Chtěla jsem zase zažít ten wau moment jako u Ódinova dítěte, nestalo se. Ale nemůžu říct, že by ta kniha byla špatná. Nebyla. Jen člověk čekal něco víc...


Tak příště už snad s Wendy Higgins. Jdu v tom dneska o směně pohnout. Zdar a sílu!

Listopadový plk o ničem i něčem

28. listopadu 2017 v 18:00 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!

Do konce roku sice zbývá měsíc, ale už si pomalu připravuju seznam přečteného za rok 2017. Letos to nebylo marný, ale žádná hitparáda se taky nekonala. Za ten měsíc hodlám ještě něco přihodit, ale opravdu to nebude ona slibovaná stovka. Závidím všem, kdo mají dostatek času a sil, věnovat se své čtecí mánii. Vážně. Za poslední týden jsem zhltla pět kousků - kdyby to takhle šlo normálně, létala bych jako na obláčku. Určitě si i všímáte, že je tu mnohem více článků, než obvykle - no bodejť - 4 dny volna jsou pro mě naprostý luxus. Taky je zase dlouho mít nebudu, nebojte... Takže píšu, co to jde. Ač vím, že to vlastně nikdo nečte... No co, nepořídila jsem si blog, abych byla slavná blogerka, ale abych se měla kde vypsat ze svých splínů a mánií. Ale ti, co sem občas zabloudí, snad ocení nějakou tu snahu. Tahle stránka mě vystihuje mnohem lépe, než nějaký Facebook či Instagram. Nesnáším je. Face sice mám, ale jen kvůli rodině a pár známým. To, jak si na něm každý honí ego a dává falešné echo o tom, kým vlastně je, je žalostné. Je to taková umělá fraška v našem předimenzovaném světě, kde nikdo pomalu ani netuší, kdo bydlí v bytě či domě vedle. Co hůř - neví, s kým vlastně chodí do třídy či do práce. Je ubohé, jak každý žije ve své pomyslné bublině. Kolik z vašich profilových známých skutečně znáte?
Mno, o tom jsem mluvit nechtěla, ale moje blíženectví je strašná věc. Začnu u A, pak napíšu něco o M, pak něco o J a už jsem zase tam, kde sem nechtěla být.
Prostě... Jdu dopít to studený kafe, co jsem si uvařila, než jsem se vrhla na blog, jdu něco načíst, něco uvařit, a když to dobře dopadne, tak zase načíst. A jelikož jsem zase dokončila slavnou trojku ve sloupečku, tak sem možná přihodím pokec o těch třech kouscích. Nebo dvou a pak celé sérii? Uvidíte a já s vámi.
Tak čus... A taky někdy napište, jak to máte vy...


O Royalech - série nabitá hormony

27. listopadu 2017 v 12:41 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Jak jsem slibovala, tu je pokec o trilogii Royalové - young adult sérii od Erin Watt o obráceném harému, americkém egu a hormonech. Nebudu tu recenzovat jednotlivé knihy, prostě to vezmu jako celek, který jsem přečetla jako celek...
Hlavní hrdinou je Ella Harperová, sedmnáctiletá dívka, živící se nelegálně jako striptérka v jednom zaplivaném městě. Ella přišla před dvěma lety o matku, která zemřela na rakovinu, a nyní se sama protlouká světem bez naděje na valnou budoucnost. Utíká před sociálním systémem, který by jí dle zákona měl správně zavřít do děcáku. Jednoho dne ji však vypátrá bohatý muž, který tvrdí, že je přítelem jejího otce a jejím opatrovníkem. Ella svého otce nikdy nepoznala, takže neví, jak situaci pojmout. Když je jí ovšem nabídnuta dohoda, v níž se točí velká suma peněz, skočí po ní. Vždyť s tolika penězy je budoucnost hnedle lepší, ne?
Přichází do paláce rodiny Royalů, zazobané rodiny, v níž vládne pět rozmazlených pohledných synů, všichni do jednoho s tajemstvím a traumatem. Zprvu to dávají Elle pěkně sežrat, vždyť jejich nenáviděný otec si domů přivedl mladičkou striptérku... Ale časem přijdou na to, že dívka je spíš svěží vítr do jejich pochmurných životů, lék na jejich zlomená srdce. Součástí Elliny dohody je, že bude navštěvovat prestižní soukromou školu, v níž skutečně vládne zákon džungle a naditých kont. Dívka se svou minulostí netají, proto se stane obětí šikany, s níž se musí vyrovnávat každý den. Jedinou útěchou je jí jediná kamarádka a počínající bouřlivý vztah s jedním z Royalovic hochů, nekorunovaným králem celé školy...
Víc to rozvádět nebudu. O zvraty není nouze. Drámo jak z televize. Testosteron srší všude. Sexy kousci na talíři. Láska a nenávist, temné tajemství... Je to taková lepší harlekýnka pro mladistvé, ale rozhodně nezklame ani zralejší ženu. Nic pro chlapy. Byla to velmi příjemná oddychovka, která mě trochu vyrvala z čtecí letargie. I tak jsem neskutečně ve skluzu a blbé náladě, ale tohle nebylo zlý. A jelikož jsem chytla slinu na něco podobnýho, pořídila jsem od Baronetu stejně laděnou sérii Krev za krev, tak až dočtu alespoň jeden rest ze sloupečku, dám se nejspíš do toho.




Četbě zdar!


Kam dál