"Čas je to, co se neustále snažíme zabít, ale co nakonec zabije nás"

Půlka sychravého září, splín a knihomolská schizofrenie

Pondělí v 16:13 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!

Poslední článek byl nehezký, tenhle snad bude o něco lepší. Ne že by mě opustila ta proklatá depresivní nálada. Ba ne. Ta se drží jako klíště. Ale přeci jen se objevilo pár věcí, které mě rozveselily. Například nový balík knih. A další dva na cestě. To je přeci jen pro člověka jako jsem já přímo dar z nebes. Pokud by to nestálo takový majlant, že... No, prachy si do hrobu nevezmu, tak se musí náležitě využít. Nekouřím, nepiju, hazard nehraju, tak co? A pořád mi přijde smysluplnější vrazit děngy do knih než do hadrů a zbytečných bot. No ne?
V práci lehce lépe, ale určitě ne na dlouho. Začíná období plošné deprese a vyvolávání sporů. Jako každý rok. Tak uvidíme, jaký bude ten letošní. Už poslouchám zakázané slovo "vánoce", "dárky" a "cukroví". Ano. Je září. A kvůli hysterii týkající se extrémního zdražení másla je to o dost intenzivnější. Na přetřes přicházejí i různé konspirační teorie, které se týkají zdražení i jiných potravin, zboží, služeb... A o to větší hysterie panuje. Mě to zatím nechává chladnou. Já mám hysterii ze slovíček "Praha" a "metro". Jo. Pořád. A dokud ten pitomý kurz nebude za mnou, tak to tu ještě dlouho budete číst. A možná i po jeho skončení, jelikož příští rok se účastním hned dvou dalších. Jeden je naštěstí v Liberci, takže žádné drámo, ten druhý buď v Práglu nebo Brně... Jsem pro Brno... Fakt...
Co se týče toho šíleného čtecího sloupečku.... Asi to tam takhle nebude dlouho. To je jen má pomýlená představa o rychlosti a chuti mého čtení. Ale nebudu lhát - fakt je mám všechny rozečtené... A fakt nebudou sami. Teď je střídám jako ponožky a snažím se alespoň do jedné více zakousnout a slupnout jí. Ale nějak se mi to nedaří. Tahám je do práce, z práce, k doktoru, pomalu i na nákup. S myšlenkou, že si najdu tu chvilku a počtu si. Ha. Ha. Ha... Snif... No, třeba se přeci jen přemůžu. Dnešek není vyjímkou. Načetla jsem dohromady 70 stran... Jenže ve 12 knížkách... Asi tak. Každému mému já se líbí jiná, ale ani jednomé já jí prostě nedokáže dočíst. Minimálně jednu zase potáhnu do práce. Tak snad...?
Sledujte můj sloupeček a držte mi palce i na nohou. Protože mně vážně jeblo...

Tak zase někdy příště...

 

zářijové okénko o nevůli a nicnedělání

11. září 2017 v 21:33 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!

Ano, kupodivu ještě žiju. I když to tak nevypadá. Uběhl skorem celý měsíc a tady se nic něděje. Týden jsem zaplácla dovolenou u sestry. Fajn. Tak proč jsem nic nepřidala potom? Celková apatie, nevůle... Tím to je. Jsem vyčerpaná. Nejspíš vyhořelá. Neustálé bolesti hlavy, náročná práce, životní jobovky v rodině a dusno v rodině = totální nechuť cokoliv dělat. Venku to nevypadá valně. Sluníčko nejspíš neexistuje. Lavička je kvůli neustálým přeháňkám a chladu neobyvatelná. Kočky sdílí mou náladu. Absence vlídného slova od kohokoliv. Finanční strádání. Je toho kotel. A hrabe mi z toho. Jdu spát vyčerpaná, padnu do bezvědomí, probudím se vyčerpaná. V práci zombičím. Ve volnu zombičím. Jediná záležitost, která mě dokázala alespoň na chvilku probrat z letargie, je Hra o trůny. Jedna z pozitivních věcí, které jsem si dovezla z dovolené. Jenomže mi zbývá pouze sedmá řada a na rok nic. Berlička pokulhává. Co s tím? Momentálně mě nic nenapadá. Kolečka v mozku se otáčí pomalu, jako kdyby byla namazaná lepidlem. Pozitivní myšlení na bodu mrazu. Ve čtecím sloupečku přibyly nové knížky - asi tam chvilku pobudou, než se na ně podívám, ale rozhodně je chci přečíst co nejdříve. Další tituly jsou v dohledu (pokud budou finance). Pomalu se prokousávám Všemi malými zázraky a Čarodějkou v zácviku. Obě jsou to krásné knížky. Obě o problémových hlavních postavách. Možná proto jsou mi teď milejší, než ostatní. A obě jdou přečíst za den, jenomže můj pomalý mozek to nějak nezvládá. V pokoji mám totální chaos, jelikož v něm mám sestěhované věci ze tří místností. K ručním pracem se nedostanu. Já se nedostanu ani k vlastním spoďárům. Mám vyšlapanou uličku ode dveří k posteli a zpět. A už mi i z toho hrabe. Já jsem bordelář, ale mám ráda svůj nepořádek. Není den. kdybych něco nenakopla, neshodila. Kočky z toho mají prču. Rádi se shovávají ve všech možných zákoutích a když chci, aby vysmahly, dělají, že tam nejsou a tiše se smějí mému úsilí, jak se je snažím vyšťourat. No aspoň někdo z toho má radost. Navíc mě děsí nadcházející kurz v Práglu. Nebo ani ne tak ten kurz jako ten Prágl. Já a moje fóbie z většího množství lidí na jednom místě. Takže tak.

Napsala jsem dlouhý článek o svém duševním nezdraví. Novinka od minula - beru antidepresiva a nebulím po nich. A co? Nezabírají. Snad tak na 5%. Alespoň jednou v životě bych chtěla zažít ten pocit, mít všechno na salámu. Absolutně. Mojí mámě se to po Lexaurinu daří. Míchá hodinu studený kafe a zírá s úsměvem do blba. A pak usne a spí jako šípková růženka. Já zažívám pouze pocit, že jsem spolkla prášek. Rozdíl před a po je jen v tom, že mám dva loky a ten prášek v žaludku. Takže... Doufám, že chápete. A pochopíte. Rychlo povídání o přečtených knížkách se odkládá na lepší náladu. A s tím i všechno ostatní.

Tak se modlete, ať mě nejebne úplně a neskončím ve cvokhausu. Protože mám pocit, že se k tomu podezřele přibližuju. Doby, kdy jsem kvůli takovým stavům pozabíjela půl osazenstva ve svých povídkách minula. Moje sličná múza bídně chcípla s asi polovinou mých neuronů na blíže nespecifikovanou chorobu. Jinak si to neumím vysvětlit. Má profesorka na literaturu by zaplakala. Kdysi do mě vkládala velká očekávání. No nic. Dál prudit nebudu. I tohle mě stálo spoustu sil. Pa



trojka smutných romancí

17. srpna 2017 v 14:40 | hyunderella |  jen tak...
Tož,
jsem zase tu a se mnou další trojice přečtených knížek, tentokráte s tíživějším obsahem.
První knihou je Tisíc polibků Tillie Coleové. Až naivně psaný titul s velmi závažným tématem. Umíráním. Hlavní hrdinka Poppy má rakovinu v posledním stádiu, přesto se snaží užívat života a dál chodí do školy v touze odmaturovat. Od mala je zamilovaná do svého souseda, severského krasavce Runeho, avšak před dvěma lety se rozešli - on se musel odstěhovat s rodiči do rodného Norska a ona slíbila, že na něho počká, jenže mu náhle přestala odpovídat na dopisy. Rune se vrací, zahořklý, plný vzteku, rozervaný, přesto k Poppy stále cítí silnou lásku. Dívka ho však odhání, bez vysvětlení. To přijde - náhle, bolestně... Jsem sestra hospicové péče, takže se s umíráním a smrtí setkávám denně. S různým průběhem, s emocemi proudícími a ovlivňujícími všechno kolem. I když jsem profík, ovlivňuje mě má práce více než dost. Tahle knížka má co do sebe. Ano, takhle to u některých lidí chodí. Záleží na mnoha okolnostech. Pro pubertální jedince poslední dobou začaly konečně vycházet tituly i s touto tématikou - hurá! Lidé smrt vytěsnili ze svých životů jako něco nežádoucího, co se jich netýká - to je velmi špatně. Je totiž nedílnou součástí koloběhu života. A když to tu téma vytěsňují dospělí, jak k tomu přijdou děti a mládež? Jak mají regovat, když něco takového nastane? Osvěta se koná, ale stále jen ve velmi malém měřítku, bohu díky tedy za každou věc, která tomu pomáhá. Young adult literatura v tom svým originálním způsobem napomáhá. U této knížky jsem předem věděla do čeho jdu, ale i tak jsem se neubránila pláči. Ale zdravému pláči. Opravdu autorka píše až naivním stylem, ale jelikož píše o závažním tématu, ta naivita to kapku odlehčuje. Nepotřebujete zdusit čtenáře hned na začátku, ale zanechat dojem. Tady to vyšlo. Nelituji a doporučuji. Jen za ten závěr bych vraždila. Já vím, že to byla snaha o nabídnutí naděje, ale mně to přišlo kapánek přes čáru.

Druhou knihou v tomto bloku je Tíha vesmíru od J.Nivenové. Knížka s ústředním tématem setkání dvou lidí s životními problémy, se kterými se snaží bojovat. Dívka Libby se stala nejtlustším náctiletým ameriky - po smrti své matky se doslova vyjedla do monstrózní velikosti, a když spadl její dům, musel jí z něj vyprošťovat jeřáb. Po této traumatizující události se rozhodne podstoupit terapii a vrací se zpět, aby dostudovala na své bývalé škole. Válčí se svým nízkým sebevědomím, váhou, šikanou. Moc jí v tom zpočátku nepomáhá ani to, že se na ni zaměřuje skupina chlapců, v jejichž středu stojí oblíbený, pohledný Jack, který však sám má tajemství. Trpí totiž obličejovou slepotou. A žijte ve světě, kde vám každý připadá cizý. Nepoznáváte vlastní mámu. A tihle dva se postupně stávají bližšími. Navzájem si pomáhají, až to skončí jak jinak, než láskou. Té bych v knize brala o chlup víc, ale i tak to bylo velice příjemné a místy velmi vtipné čtení. A zase knížka, která boří některé mýty. Hurá! Sama trpím jen lehkou nadváhou, ale neumíte si představit, jaké to bylo a je. V dnešní době, kdy na vás všude koukají z médií (TV, noviny, časopisy, internet,..) vychrtlé kusy masa, mnohdy až bezpohlavní, nebo ženy a dívky se spostou chirurgických vylepšení a titulkem, že se jedná o přírodní krásu. Člověk by zvracel. Je fajn vypadat k světu, ale v tom to přece sakra není. Jo, taky se zastavím nad obrázkem pěkného chlapa s uznalým "hmmm", ale to jak vypadá přece neznamená, že je to ideál i v ostaních stránkách. Je vůbec k žití? Povrchnost světu vládne, přátelé, a je to krucinálfagot špatně.Víte jak je nusný, když vám někdo řekne "měla bys se sebou něco dělat" - jako že shodit váhu a neustále se krášlit, místo aby vám řekl "jsi milá, hodná, ...." nebo "líbí se mi tvůj náhled na svět" atp. To že mám celulitidu a doma chodím v teplákách neznamená, že jsem póvl. Jsem se zase vztekla....

Mno, do třetice tu máme Knížku od mé oblíbené Colleen Hoover - Možná jednou. Opět tragický příběh psaný čistě hooverovsky, navíc ve spolupráci s vynikajícím muzikantem. Bouřlivý vztah Sydney a Ridgeho mě ale až tak nenadchl. Kdyby se v příběhu neobjevila i umírající přítelkyně Ridgeho, bylo by to uvěřitelnější, lepší. Ale to nebyla jediná věc, která tam byla až násilně vtlačena. Ústřední téma hluchého muzikanta je boží, ale podle mě špatně uchopená. Knížka má své kouzlo, ale mnohdy jsem byla na autorku spíš naštvaná. A do háje (spoiler) - ta postelová scéna na konci fakt musela být? Stačil náznak, že k tomu dojde, ne podrobný popis. Jo, v jejích románech jsou postelové scény, ale mnohdy spojené s flustrací a sex je tu spíše prostředek, jak se z toho nějak vyventilovat. Ale tady už bylo všechno řečeno, tak proč? Pro atraktivitu? Na co? Příběh hluché přítelkyně umírající na cystickou fibrózu by byl skvělý jako samostatný román, i s tím, že by se rozebral její krátký život těsně před, ale jako vedlejší dějová linka byl na velký kulový. O ní tu sakra nešlo. Zase by stačily jemné náznaky, proč je něco tak, jak je. Více prostoru by si v knize zasloužila i nesourodá dvojice Ridgeho spolubydlících. To, proč na sobě tak zvláštně lpí. Jo. Možná by to nebylo tak "Vau", ale rozhodně by to byl úžasný román. Nemůžu té knížce upřít kouzlo. Taky mě to vtáhlo,a le nevychutnala jsem si to tak, jak by si to zasluhovalo. Těším se na další její knihu - YOLI se na ní chystá. Snad to zase bude ta milovaná Colleen. Ne prodejní kus bez duše. Ukamenujte mě.


Pro teď končím. Mluv si nechám na příště. Možná samostaně.

 


Měsíční kroniky - aneb tak trochu jiná pohádka - občas obsahuje SPOILER

2. srpna 2017 v 0:12 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Ti, kteří sem občas nakouknou, jistě zaznamenali, že můj sloupeček přečtených knih byl nějakou dobu přehlcen tituly od Marissy Meyerové, a článek o nich nikde. Bylo to z prostého důvodu - jedná se o celou jednu sérii, kterou jsem nechtěla kouskovat, když už jsem měla tu možnost slupnout ji naráz, tudíž i v tomto článku ji budu hodnotit jako celek.
Ale hned v úvodu musím poznamenat, že pokud stále brousíte kolem regálů v knihkupectví či na e-shopech, a zíráte na tyto tituly a přemýšlíte o tom, zda do toho jít či ne - jděte. Už po pár stránkách v Cinder jsem jistojistě věděla, že CHCI všechny díly.

Mno, začneme tedy prvním dílem - Cinder. Jak už název napovídá, jedná se o tak trochu jiný reteling Popelky. Tak trochu zvláštní, magický a naprosto k sežrání. Seznamujeme se s dívkou Cinder, žijící se svou nevlastní matkou a dvěma sestrami. Jak jinak. Jenže Cinder není jen tak obyčejné děvče - je kyborg - tedy člověk, který v sobě má i nějaké ty IT vychytávky. Jako třeba telku, internet, ekvalizér, externí paměť a stáhnout si můžete výuku kdečeho. No neberte to? Ale ne vždy je výhodou míti v hlavě počítač a pár kovových končetin. Kyborgové jsou ve světě vnímáni jako nebezpeční jedinci, kteří nemají žádná práva.
Rodina obývá hlavní město území, jež se po třetí světové válce nazývá Východní společenství. Jde vlastně o sdružení východoasijských států a pár těch okolo. Snad jako jediné území na světě mu vládne monarchie vedená císařem, a ten (samozřejmě) má synka na ženění. Hledání nevěsty je více než žádoucí, neboť císař umírá na letumózu, chorobu, která vyvražďuje celý svět. Takže ples k nalezení správné nevěsty je nasnadě.
Ale kdyby šlo všechno tak, jak známe, byla by to nuda. Takže... Cinder už jako malá v sobě objevila potenciál stran techniky, takže se z ní stala výborná mechanička. Aby měla macecha z čeho utrácet, pracuje přes den ve své dílně, kde ji jednoho dne navštíví v převleku sama naše princovská celebrita, Kai, který potřebuje opravit robota, který je zásadním článkem v mezinárodní, ba dokonce meziplanetární bezpečnosti. Ukrývá totiž informace o ztracené dědičce Měsíčního království, se kterým má Země poněkud problém - hrozí mezi nimi totiž totální válka, kterou lze zažehnat jen sňatkem s Měsíční královnou Levanou - což je taková jiná verze Maleficent. Au. Problém by mohla vyřešit měsíční princezna Selene, pokud by ovšem byla nalezena.
Ples je tu a pohroma s ním. Cinder je pozvána, jelikož princ netuší, že je kyborg. Dorazí, zmerčí ji měsíční královna a - průšvih jak Brno. Nejen že se s Cinder vyklube měsíčňanka s cyborgskou úpravou (nepřípustné), ale královna po ní vyloženě pase. S kudlou v ruce. Je uvězněna, Kai má hlavu k prasknutí, Levana si mne ruce...
Chytáte se?

Druhým dílem série je Scarlet - a opět. Kdo jiný by mohl být červenější, než Karkulka? Hlavní hrdinka Scarlet žije na francouzkém venkově, kde spolu s babičkou obhospodařuje malou farmu. Jenže jednoho dne babička zmizí a policii se do vyšetřování nechce. Přece jen se jedná o starou paní, třeba prostě jenom šla na procházku a ztratila se? Co? Ne? A tak se Scarlet vydává na pátračku ve své vlastní režii. Doprovod na cestě ji bude dělat Vlk, drsňák, který se objeví ve chvíli, kdy je ho třeba. Ale - je skutečně tím hrdinským týpkem k zulíbání, za kterého se vydává? Původně jednoduchá cesta k nalezení babičky se šmodrchá na každém kroku, nic není takové, jaké se zprvu zdá. Na povrch vyplouvá spousta tajemství z minulosti i přítomnosti. A jelikož jde o druhý díl série, hlavní protagonisté se brzy setkávají s Cinder, která uprchla z vězení, a jejím neočekávaným spolubojovníkem Thornem, samozvaným kapitánem ukradené vesmírné plechovky. A mela pokračuje dál. A chudák Kai z toho má hlavu v pejru... Levana se snaží zasévat na Zemi strach a vychází jí to. Prince kvůli Cinder dusí, sec může. Všichni mají z hlavy škopek, ale cesta jak ze všeho vybruslit nikde...

Třetí díl - Cress. Jiná verze Lociky... Cress je dívka, která byla jako malá zavřena do družice, aby ze skrytu svým hackerským umem napomáhala Měsíčnímu království snadněji ovládnout svět. A jelikož je v družici zavřená vážně dlouho, kapku jí z toho šplouchá v líbezné vlasaté hlavičce. Mluví s programem, žere pozemské seriály, karaoke je na dením pořádku. A aby toho nebylo málo, své fantazie upnula na jednoho uprchlého pozemského zločince - Thorneho.
Jenže Cress není jen obyčejným vězněm. Je zároveň i skořápkou, měsíčňanem, který neovládá manipulaci. Takoví lidé se na Měsíci běžně hned po narození popravují. Proč tedy přežila ona? Cress sleduje celou záležitost s Cinder, Thornem, Scarlet, Vlkem a Kaitem - a řekne si, že práce pro Měsíční království má dost. Spojí se proto s našimi hrdiny s nabídkou pomoci - za to, že ji vysvobodí. (Mno, hlavně Thorne, že). Z družice se dostane, ale opět nic není, jak by mělo. Při neočekávém boji je Scarlet zajata, Vlkovi z toho jebe, Cinder si trhá vlasy z hlavy, Thorne a Cress padají i s milou družicí do pouště, a Cinder zůstává na krku další kumpán, Jacin, člen královské stráže, který se neustále tváří jako rampouch. Jojo. A frčíme dál. Jenže co dřív? Na Zem hledat Thorneho a Cress nebo na Měsíc osvobodit Scarlet? Navíc císařská svatba se blíží. Útoky na Zemi se zhoršují. Pandemie letumózy vstoupila do dalšího levelu... Scarlet je děvče silné... Letí se na Zem. Do kolonie v Africe. Po mnoha peripetiích se nakonec sejde s osleplým Thornem a vyjukanou Cress, a znovu utíkají. Pilotáž přebírá Jacin a dalším úkolem je překazit Levaně ovládnout svět. Svatba je holt nutným zlem...

Posledním dílem je Winter - jop, Sněhurka. Bez trpaslíků. Winter je nevlastní dcera zlé královny Levany. Děvče krásné, až zrak přechází. Ale kvůli vlastnímu rozhodnutí už nikdy nepoužít manipulece, značně bláznivé. Každý den ji pronásledují děsivé halucinace. Jediným člověkem, který ji kdy od nich dokázal pomoct, je Jacin, ale ten se vytratil neznámo kam a Winter šplouchá na maják tak, že je to nesnesitelné. Jediným světlým bodem se pro ni stává královnina vězeňkyně Scarlet, kterou po mučení přenechá Winter. Ta ji opečovává ve svém malém zvířecím království, kde se z nich nakonec stanou zvláštní přítelkyně. Jacin propašuje na Měsíc Cinder a zbytek party a sám se vrací do služeb královny. Trestem mu je zabít svou milovanou princeznu. To však neudělá a pomůže Winter uprchnout.
Mno, je to ultra mega zamotané, ale skončí to veledobře. Jak jinak.

Fakt ten konec nebudu rozepisovat. Je to dlouhý, zamotám se do toho a tak. Jako 4 má 850 stran, tak si to přeberte sami. Každopádně je to pecka.

Pak nám ještě autorka naservírovala knihu Nejkrásnější, což je novela o mládí královny Levany a o tom, jak se vlastně stala královnou a proč jí tak švihlo v bedně.

A dále vyšel takový povídkový bonbónek, kde je pár řádků o životě hrdinů předtím, než se vůbec sešli, jedna bonusovka na téma Malá mořská víla a jedna svatba. Luxus.



Takže, na spoustu postav jsem v textu zapomněla, ale na ty si musíte přijít sami. Jsou úžasní. Tahle série byla prostě top. Promakaná, svižná, akční, romantická a tak moc jiná a přitom známá. Prostě se mi musela líbit. Už jen z toho důvodu, že miluju galaktickou pohádku Hvězdné války. Nemají s tím nic společného, ale přesto si na ně vzpomenete. Momentálně mám rozečtený i samostatný počin autorky, Bez srdce, ale o tom někdy, až to dočtu. Teď mám zase zásek. Bodejť. Po takové pecce se blbě s něčím pokračuje. Tak jsem se vrhla na korekce a sledování serošů. Mezitím práce, práce, práce. Až mi hrábne z korejců, zase se vrhnu na knížky. Pořád jsem toho letos přečetla málo. A na podzim čas nebude, jelikož mě čeká kurz, doktoři a celkově pěkný vopruz...

Tak zase někdy příště...

Letní čtivo - aneb na dovolenou jak dělené

26. července 2017 v 13:40 | hyunderella |  jen tak...
Jou!
Nějak to povídání o knížkách flákám. Vím. Sloupeček přečtených narůstá, ale článek o těchto knihách nikde. Dneska umáznu dvě položky - první z nich je kniha Danteho holka od CooBoo. Jedná se o klasickou young adult romanci s letní tématikou. Hlavní hrdinka se vlivem náhodných okolností ocitne v zemi snů. V malém ostrovním státečku, který vypadá jako vystřižený z časopisu o luxusní dovolené. Navíc s krásným, úžasným a bohatým chlapcem - snem každé mladé dívky. Romance je jasná jako facka, temná minulost a nepřítel na dohled nutností, přesto mě tahle oddychová letní knížka bavila. Je psána lehce a čte se sama. Absolutní relax, který vás možná neuchvátí, ale rozhodně nezklame.
Druhým kouskem je knížka Nick a Norah-Až do ochraptění taktéž od nakladatelství CooBoo. Divoká romance nasáklá rockem, cigaretovým kouřem a hormony. Příběh se děje velmi rychle, je plný zvratů, humorných i emocemi přesycených scén, přesto velmi čtivý. V textu jsou mnohokrát zmiňována určitá hudební tělesa a jejich skladby, proto pro lepší vžití do děje je fajn tyto skladby si stáhnout. Jsem člověk, který není až tak obeznámen s hudební scénou amíků, proto mě občas narážky na význam určitých písní mátl. Ale užít si knihu jde i bez toho.


zpomalený začátek července a letní trio přečtených knih

4. července 2017 v 1:42 | hyunderella |  jen tak...
Zdar!
Jsem po dovolené, na které jsem neměla čas sedět u počítače a něco psát, tudíž to doháním teď. Celé volno uteklo až neskutečně rychle, jelikož bylo nabyté. Nejdřív svatba mé nejlepší přítelkyně (možná sem hodím fotečku, až bude) a pak nezapomenutelný týden s mou sestrou. Týden ve znamení obžérství, amerických bijáků a cest nikam. Načteno? Jeden kus... To snad nejsem ani já. No, pokusím se to napravit. Opět sedím v práci u kompu (v tuhle nekřesťanskou hodinu kde jinde, že?), před sebou hrnek od lógru a hrnek čaje a, to především, dočtený další kus.
Během léta budu nejspíš často střídat fantasy a young adult romanťárny. Je léto - co čekáte. Jsem blíženec - co čekáte.
Takže...
První knihou z tria přečtených je stoprocentní, letní romance Láska a gelato. Velice příjemná romantická záležitost s vůní léta, dobrodružství a zmrzliny. Bodejť, když jí má i v názvu. Příběh byl sladký, rychle utíkající, se zajímavou vedlejší zápletkou. Líbí se mi, když nejde v knize jen o puberťáckou lásku, ale i o něco víc. V této knize šlo o poznávání zesnulé matky hlavní hrdinky pomocí jejího deníku. Málokdo má možnost poznat rodiče takové, jací byli v mladistvých letech. Tady je to spojeno se smutným faktem, ale o to je to možná silnější. Rozhodně doporučuji. Láska, vtip, napětí a kapka smutku. Ideál.
Druhým počinem bylo kapku neurčité dílo Po zemi bloudím dál. Je to fantasy a není to fantasy. Ne, nejsem padlá na hlavu. Prostě to tak je. Jedná se spíš o dobrodružnou knihu z období Zlaté horečky, kdy hlavní hrdinka po tragické smrti svých rodičů prchá na západ, aby začala nový život. A jen tak mimoděk má takový prazvláštní dar cítit zlato. Tak jako třeba já vnímám duše zemřelých. Prostě tak. A to je jako ta "fantasy" vložka. Nejspíš. Příběh se mi líbil (neb jsem úchylák na Mayovky a Greyovky), ale jako spousta dalších jsem čakala nějaké tajemnější síly. Kruci. Starý dobrý Západ. Fakt tam autorka nevyšťourala ještě něco lepšího? No. Asi tak. Romantika na bodu mrazu. Fantasy lehce nad nulou. Dobrodrůžo cestou necestou fajn. Každopádně - nic moc pro kluky. Tedy pokud nechcete náhle pochopit těžké dospívání dívek. Kdo četl, pochopí. Kdo ne - pochopí. Četlo se to dobře, ale holt jsem měla větší očekávání. Jedná se o první díl trilogie, tak snad se ve druhém díle bude dít něco víc. Rozhodně to má potenciál. Doporučuji těm, kteří nemají velká očekávání. Je to příjemná kniha. Taková Greyovka pro náctileté dívky, co baží po dobrodružství. Mně je třicet a taky jsem si v tom lescos našla. Ale jestli čekáte víc, vemte do ruky něco jiného.
Do třetice jsem přečetla fantasy Falešný polibek. Jo, tohle už je fantasy. Překvapivě dobrá. Magii byste sice taky rádi viděli častěji, ale co. Zajímavý svět, zajímaví lidé, zajímavá zápletka. Láska. Úklady. Cesta do neznáma. A úkol zachránit svět (jak jinak). Příběh se mi líbil. Postavy byly zajímavé. Je to první díl trilogie (jak jinak), takže doufám, že spousta věcí se dovysvětlí a dovytříbí. A, milé CooBoo, tady dávám významné plus za luxusní vazbu. Obálka ke krásná, o tom žádná, ale jakmile jsem sundala obálku a uviděla ty nádherné zelené desky, tetelila jsem se blahem. Takhle, dámy a pánové, takhle vypadá dobře udělaná kniha. Tedy alespoň zvenčí. Za ty překlepy v textu, za ta chybějící slovíčka, za ty bych vás přerazila vejpůl. Já vím, že se snažíte pro nás ty knihy vydat co nejdříve, ale já si raději počkám, pokud to má být na úkor korektury. Fakt. V dříve vydaných knihách takové do očí bijící chyby nebyly. Zbytečné chyby. Už jsem o tom jednou psala, ani nevím jestli tady nebo na fejsu, ale pokud mám do knihy vrazit nějaký finanční vklad, očekávám, že to za ten vklad skutečně bude stát. A není to problém jen jednoho nakladatelství, ale téměř všech, od kterých odebírám. A to je vážně smutný příběh.
No, o tom dopodrobna nejspíš někdy příště, protože mi to leží v žaludku dlouho. Klíží se mi zrak, lógr začíná svůj tajný život v hrnku a mě opět napadají kraviny.
Tak zase příště.



krátké info k červnové ne-aktivitě

26. června 2017 v 12:48 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Jen krátce, jelikož za chvilku krosím na vlak. Tenhle měsíc mám nabytý k prasknutí, takže těch pár načtených kousků můj čtecí sloupeček nějak nevytrhl. Tento víkend byl ve znamení svatby mé drahé přítelkyně, dnes zase jedu k setrře, která mě nenechá ani na chvilku vydechnout, proto se nedivte, že tu nic nepřibývá a chvilku přibývat nebude. Jakmile se v rátím z dovči, mám turnus - jedu absolutně bez volna. Takže bída s nouzí. Dnes pojedu několika spoji a v každém se pokusím přečíst nějakou tu stránku, ale nic mo to nejspíš nebude, jelikož je léto a samozřejmě výluky (mimochodem moje noční můra). Takže mi držte palce, ať to přežiju a můžu vás zase oblažovat svými plky. Včera a předevčírem jsem dostávala z dopravy šoky, a ještě dnes se z nich vzpamatovávám. (nesnáším metro) Takže to bude záhul.

Pro teď zdar a malá otázečka - kolik toho načtete při cestě kamkoli (do práce, školy, výlet...) a jak se vám čte při té příležitosti čte?


další červnová čtecí trojka aneb ať žije V.Schwab

21. června 2017 v 10:17 | hyunderella |  jen tak...
Jou!

Bývala bych se vsadila, že tenhle článek už jsem vydala, ale po prohlídce blogu jsem zjistila, že skutečně ne. Zajímavé. Inu co se dá dělat, píšu ho teď, ač značně ve skluzu.
Jelikož jsem si nadělila obří čtecí balíček od KK k narozeninám, musím se k nějaké té četbě dohrabat. Mám teď sice dovolenou, ale na čtení jen chviličky během dne. Konečně se mi splnil sen o krásném počasí, bez něhož mi to nějak nejde, ale opravdu není čas. Uvrtala jsem se do několika akcí, kam si knihu vzít nemůžu. No čtěte na svatbě, že jo? :D
Teď už ta slibovaná další várka třech literárních kousků, které jsem načetla za poslední dobu.
Prvním kouskem jsou Dveře do prázdnoty od Victorie Schwabové, tedy druhý finální díl Archivu. Rozhodně musím hned na začáku přiznat, že se mi tenhle kousek líbil podstatně více než díl první, ale oba byly úžasné. Pro ty, kteří tuhle sérii nečetli a chystají se k tomu - je lepší přečíst oba díly najednou. Celkový dojem je poté mnohem výraznější a lepší. Jelikož já mám v jednu chvíli rozečtené alespoň tři knihy, nebylo to to pravé ořechové. Stejně mě ale láká si tyhle knížky jednou zopakovat a to rozhodně naráz. Někde jsem četla výtku, že Dveře do prázdnoty jsou ufňukané. To rozhodně nejsou. Ale trocha víc sentimentu se tam najde. Bodejť. Když máte srdce na cucky a skládáte ho dohromady, přičemž okolo vás se to v jednom kuse s..., neuroňte občas slzu. Z bolesti, ztráty, beznaděje,vzteku, lásky... Paní Schwabová nikdy nepíše přehnaně sentimentální young adult literaturu. To se mi na ní líbí. I když se jedná o romanci. Což zní jako oxymoron, ale funguje to. Nemůžu jinak než doporučit.
Druhou knihou byla Temnější tvář magie od téže autorky. A... Jedním slovem dokonalost. Spletitý svět paralelních Londýnů vás vtáhne jak profi vysavač a nepustí, dokud nedočtete. Jak se dá od autorky čekat, dílo je temné, ale krásné. Je to dokonalá fantasy nabitá akcí, skvělými postavami nejrůznějších charakterů, barvitým líčením paralelních světů, který každý funguje jinak v závislosti na míře magie. Pecka. A nakladatelství Argo mě ubíjí tím, že mezi vydáním druhého dílu se stále prodlužuje doba. Jednou je to v červenci, pak v srpnu, pak září... No snad se do Vánoc dočkáme. Tohle dílo sklidilo uznání i od kritiků, takže není nad čím váhat. Pokud nemáte, klusejte do knihkupectví. Nebude...
Do třetice jsem přečetla Divolání od A.G.Horwadové, tedy druhý díl série Šepotání. Tak jak mě Šepotání just nebavilo, Divolání mi spravilo chuť. Už jen tím, že to není takový paskvil a konečně tam taky něco funguje. Ač podle zákonitostí Podsvětní říše. Tady byla opět zlomena kletba druhého dílu, což se stává málokdy, ale zaplaťbůh za to. (stejně jako ve Dvoře trnů a růží...) Pro některé je tahle série nejúžasnější věc, co kdy vyšla. Pro mě je to krapet nuda. Ne že by se tam nic nedělo. Děje. Ale občas až moc. Stejně jako u Stříbrné knihy snů je to možná tím, že už mi dávno není -náct. Těžko říct. Ale zase mě nic nenutí tuhle sérii nedočíst. Třetí díl jsem lehce načala, uvidíme, jak se věci vyvinou a jaký bude můj pohled na celou sérii. Každopádně knihy putují mladší čtenářce, která je z podobných knih nadšená.
To je pro dnešek vše. Pokoušela jsem se nespoilerovat. Anotace si přečtete kde chcete. A jestli si knihy pořídíte je na vás. Ale jedno vám řeknu. V.Schwabová je momentálně mou nejoblíbenější autorkou.
Mno, brzy zase tu. Právě uzavírám další knižní trojku, tak snad sem vrhnu další příspěvek dříve, než pojedu zase do prič.
Knihomolům zdar!

(p.s. jináč dnes čekám další 4!!! knižní balíčky, což dohromady dělá nějakých 42 knih... no nekupte to, když je to s obří slevou. i kdybych to měla rozdat...)


Další přečtené trio - aneb ať žije narozeninová nadílka

4. června 2017 v 21:38 | hyunderella |  jen tak...
Jaho!
Ano, jsem tu zas a se mnou výpis dalších třech knih, které jsem dočetla. Tenhle týden je, co se mé četby týče, mimořádně plodný. Dorazil můj narozeninový balíček s hromadou skělých kousků, takže teď nejspíš pojedu na vlně novinek, které budu prokládat staršími kousky z mé knihovny.
Jako první jsem dočetla Nejchladnější dívku ve Městě chladu od Holly Black. Stejně jako v předchozích případech, ani tentokrát mě nezklamala. Holly píše prostě fantasticky. Temně, mile, dobrodružně, romanticky, s neočekávanými zvraty. Postavy byly úžasně pestré, velký důraz se kladl na temnotu duše. Populární téma upírství tu má zajímavou formu. Nemůžu jinak než doporučit. Už se těším na další její knížku.
Druhým kouskem byla Koruna od Kiery Cass, tedy poslední díl Selekce. Bylo to miloučké, velice rychle to uteklo a hodně mě to zahřálo u srdce. Kdo sérii Selekce zná, tomu netřeba vysvětlovat, oč se jedná. A myslím, že spousta z těch, kdo četli, by velice rádo vidělo spostu dalších knih od této autorky. Píše tak lehce, čtivě, podbízivě, něžně. Její postavy jsou k zulíbání. Možná by stálo za to zůstat v tomto dystopickém světě o něco déle a rozvinout samostatné příběhy některých velice zajímavých vedlejších postav. Něco málo bylo rozšířeno v povídkovém speciálu, ale myslím, že je v sérii mnohem více zajímavých lidiček. Tak uvidíme.
Třetím kouskem do party se dnes stala Políbená ledem od Amandy Hockingové, tedy druhý díl série Kroniky Kaninu. Lehce mě tato knížka zklamala. První díl byl mnohem promyšlenější a tolik nedrhnul. V druhém díle pár věcí drhlo. A velká romance poněkud schladla. Bavilo mě to, vážně jo, ale nejspíš se tu projevilo lehké prokletí prostředních dílů. Jelikož autorka píše z už jí známého světa, mohly by být tyto knihy přeci jen o něco "ukecanější". I když je pravda, že u její předchozí série Svět Tryllů, byl zase chladný začátek a až v druhém díle se to začalo pěkně vyvíjet. Tak uvidíme, co si na nás nachystá ve třetím díle. Kdo má Amandu rád, určitě tuto knihu slupne jako malinu, ani nebude vědět jak. Jedno téhle sérii nemůžu upřít - má nádherné obálky. Jen mě mrzí, že mají jiný formát než série předešlá (jsou menší). Holt nevýhoda toho, když každé dílo vydává jiné nakladatelství. Ale zaplaťpánbůh za to, že to vůbec někdo vydává.
To je prozatím za tento týden vše. Kroutím si teď další z řad nočních (jako obvykle), takže budu pokračovat v četbě.

Zdar.


na vlně knih od nakladatelství YOLI

31. května 2017 v 20:19 | hyunderella |  jen tak...
Zdar,

ano, chytla jsem pořádnou slinu na pořádnou puberťáckou romanci, a tak jsem přečetla hned tři. :D A boom zažívají knihy, které jsem si koupila loni či předloni.
Jako první jsem přečetla letošní novinku, Lásku v prachu hvězd. Od začátku mě kniha pohltila a od začátku mi bylo jasné, že to neskončí tak, jak by si člověk přál nebo očekával od knihy pro náctileté. Nejde o klasickou love story. Hlavním tématem je tu láska v různých podobách, vypořádání se se středoškolským životem a život a přežívání s tragickou minulostí. Jsou zde tak skvěle popsány pocity. Kniha je návyková, srdcebolná i vtipná. Hrdinové jsou úžasní, každý svým vlastním způsobem. Nelze je nemilovat. Rozhodně vřele doporučuji a to nejen mladším čtenářům, ale i dospělákům. I když jsem pekelný cynik, u mnoha scén jsem měla slzy na krajíčku.
Druhou knihou, kterou jsem přečetla, se stala Dreamologie. Snová romance s vtipnými dialogy, úsměvnými situacemi i vyrovnáváním se s tíživou minulostí. Kniha rychle ubíhala a byla sladká. Rozhodně doporučuji romantickým duším, které mají rády prolínání reality se sny.
Třetí knihou se dnes stala Uvnitř mé hlavy. Geniální netypická středoškolská romance, v níž hlavní hrdinka trpí schizofrenií. Její každodenní boj s halucinacemi, školní docházkou, předsudky okolí i své rodiny. Nalézání sebe sama v šíleném světě, nalezení lásky, věrných přátel a boj o svou budoucnost. Jo, byla to pecka a jsem ostuda, že jsem na knížku koukala tak dlouhou dobu, aniž bych k ní nějak zahořela. No, nastal její čas a vůbec toho nelitiji. Můžu jen doporučit. Ten zvláštní pohled na duševní nemoc je osvěžující a rozhodně motivuje k zamyšlení. V dnešní době jsou různé druhy schizofrenie diagnostikovány čím dal častěji. Plíží se postupně, není to tak, že byste se jednoho dne vzbudily a viděli smečku démonů. V televizi se většinou objevuje schizofrenie v souvislosti s trestnou činností, což rozsévá strach, který je neopodstatněný. Pokud patříte k těm, kteří mají strach, přečtěte si laskavě nějakou odbornou literaturu o této nemoci, blogový článek, článek v časopise, novinách, který vysvětluje, co takový člověk prožívá. Mnohem více napadení způsobí lidé psychicky zdraví, na to pamatujte.

Mno, teď jdu pokračovat s Nejchladnější dívkou. Až zase přečtu tři knihy, dám sem svůj pohled na ně. Není to žádná regulérní rezence, jen mé dojmy a postřehy.

Bai bai.


Kam dál